12) Lehké ionty mizejí také vzájemnou rekombinací mezi sebou, jak bylo
popsáno, ale rekombinace kondensačními jádry zpravidla mnohem
významnější (viz str. Značnou obtíží při jeho řešení okolnost, ani dosavadní
výsledky pozorování nejsou mnoha případech jednoznačné často
si odporují.
Celý problém kosmického záření vyžaduje svému objasnění ještě
mnohem obšírnějšího pozorovacího materiálu současně dalšího pokroku
v názorech atomické procesy vzájemnou souvislost různých druhů
záření.
lonisační bilance troposféry. Jestliže uvažujeme všech ionisačních
faktorech, účinných troposféře, docházíme těmto výsledkům:
a) Průměrná ionisace nad pevninou mimo města, vrstvách
blízkých povrchu zemskému (od asi 500 výšky nad zemí) činí
7,6 vrstvách nad výšky téměř výhradně produkována
kosmickým zářením její hodnota roste (ve výši km) asi do
100 kteroužto hodnotu výši asi km, průměrné výšce
rozhraní mezi troposférou stratosférou. Hess měřil počet lehkých iontů jejich život
ní dobu, jest čas, který lehký ion existuje, aniž rekombinuje
na ion těžký kondensačními jádry, dále počet jader jednak tyrol
ských horách, jednak březích ostrova Helgolandu.
Že přes specifická ionisace, průměrný počet lehkých iontů/cm3,
je jen málo odchylná hodnot naměřených nad pevninami (str.
44
. Zde našel, že,
přicházel-li vítr severního pólu, byl počet jader velmi nízký
(500 1500 cm3) střední životní doba lehkých iontů 200 300 vteřin,
čili čtyřikrát šestkrát větší než vzduchu tyrolských hor, daleko
od města. Tomuto tvrzení ale dosud chybí náležitý experimentální podklad,
až některá měření počtu kondensačních jader vykonaná Hessem
(1927 1928) autory.
11
b) Průměrná ionisace nad oceány, vzdálenosti nejméně několika
km břehů pevnin, dána téměř výhradně jen kosmickým zářením,
a činí tedy vrstvách vzduchu blízkých hladině mořské jen Z. Někteří pozorovatelé ale vykládají
tento vzrůst tepelným vlivem slunečním rozvrstvení atmosféry,
z čehož prý vyplývá jistá změna poměru intensit sekundárních složek,
které teprve vzduchu jsou primárním zářením kosmickým vytvořeny.
12
n) městech následkem zmíněného již vyššího obsahu radioaktivních
látek atmosféře vyšší, často dvojnásobné (měření pařížská dublinská). Tato hypothesa postrádá však
kvantitativních podkladů jedinou okolnost, kosmické záření,
jehož intensita jinak časově velmi konstantní době pozorování
nezávislá (při jedné téže nadmořské výšce), jeví vzrůst několik
desetin procenta době polední. 9). 14),
i vysvětluje nedostatkem kondensačních jader prašných částic a
odtud plynoucí značně sníženou rekombinací lehkých iontů ionty
těžké.elektrických polích, které jsou indukovány při změnách magnetických
polí slunečních hvězdných skvrn
