výpočet energie jednotlivého kosmického paprsku byly činěny časté
pokusy, avšak definitivní číslo nelze udati, neznáme-li přesně složení
kosmického záření. Obecně můžeme říci,
že primární kosmické záření převahou korpuskulárni jen malé
části fotonické, vlnivého původu. Aby vysvětlily pozorované
efekty, musila energie korpuskulárni složky ležeti mezi 109 1012
elektronvoltů, fotonické složky mezi 107 1010 elektronvoltů.
0 kvalitativním složení kosmického záření jsou různé teorie, které
však nemají dosud definitivní platnosti, ježto zpravidla nestačí vysvět
lení všech komplikovaných zjevů při kosmickém záření pozorovaných. Po
zorování ukázala, neexistuje žádný zřetelný vliv slunce, hvězd nebo
mléčné dráhy.
Původ kosmického záření nebyl dosud uspokojivě objasněn. vliv nových hvězd (na př.
Jako příklad budiž uvedena jedna těch, které nejvíce odpovídají
pozorování kterou podali poslední době (1935) Geiger H. Při absorpci
tohoto záření vzniká analogicky procesem, který odehrává Roent-
genově lampě, měkké vlnivé záření jehož absorpcí vznikají poměrně
málo energetické tudíž značně rozptýlené fotoelektrony, působí
převahou zjevy, pozorované při trojnásobných koincidencích.
Dosti přívrženců poslední době názor, kosmické záření
se skládá elektronů, které částečně přicházejí slunce, částečně jsou
původu hvězdného vesmíru získávají velké energie urychlováním
43
. Podle nich primární kosmické záření korpuskulárni (ozna
číme toto vyloučí vzduchu sekundární záření (B), vlnivé. Někteří autoři (Jeans
a j. udává, že
úhrnná energie při vstupu atmosféry rovna 2,400.
Opírají většinou konstantu elektronvoltů, potřebných utvoření
1 páru iontů zářením X. Novi Herculis, 1934)
ukázal býti jen velmi nepatrný ještě sporný.
Fíinfer.) vypočítávali, při úplném vyzáření hmoty protonu elektronu,
které může odehrávati mezihvězdném prostoru, vznikají energie
řádu pozorovaného kosmickém záření, jiní zase (Millikan, Nernst
atd.
Toto vyloučí každé hmoty, tedy filtru kolem počítací nebo Wilso-
novy komory, další záření skládající párů positron negatron,
které mohou proniknouti hloubky olovu.) hledali vznik kosmického záření úbytku hmoty, vyzářené
při kombinaci protonů elektronů vyšší prvky (He, Fe).000 HP),
mají čistě orientační význam bez přesného kvantitativního podkladu. Všechna dosavadní čísla činí vždy určitý předpoklad
o povaze kosmického záření (vlnivé nebo korpuskulárni, korpuskule lehké
nebo těžké), který však není kvantitativně zaručen.
Žádná těchto hypothes však dosud nestačí vysvětlení původu
nejenergetičtějších složek kosmického záření. pod
kladě těchto čísel výsledků stratosférických měření možno odhado
vat! úhrnnou energii kosmického záření při vstupu stratosféry na
řádově shodnou energií hvězdného záření, zemi dopadající.10)
10) Přesná čísla, jaká někteří vypočítávají (Regener př
