Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 43 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
pod­ kladě těchto čísel výsledků stratosférických měření možno odhado­ vat! úhrnnou energii kosmického záření při vstupu stratosféry na řádově shodnou energií hvězdného záření, zemi dopadající.výpočet energie jednotlivého kosmického paprsku byly činěny časté pokusy, avšak definitivní číslo nelze udati, neznáme-li přesně složení kosmického záření. 0 kvalitativním složení kosmického záření jsou různé teorie, které však nemají dosud definitivní platnosti, ježto zpravidla nestačí vysvět­ lení všech komplikovaných zjevů při kosmickém záření pozorovaných. Obecně můžeme říci, že primární kosmické záření převahou korpuskulárni jen malé části fotonické, vlnivého původu.) hledali vznik kosmického záření úbytku hmoty, vyzářené při kombinaci protonů elektronů vyšší prvky (He, Fe). Jako příklad budiž uvedena jedna těch, které nejvíce odpovídají pozorování kterou podali poslední době (1935) Geiger H. Po­ zorování ukázala, neexistuje žádný zřetelný vliv slunce, hvězd nebo mléčné dráhy. Někteří autoři (Jeans a j. Novi Herculis, 1934) ukázal býti jen velmi nepatrný ještě sporný. Fíinfer. Při absorpci tohoto záření vzniká analogicky procesem, který odehrává Roent- genově lampě, měkké vlnivé záření jehož absorpcí vznikají poměrně málo energetické tudíž značně rozptýlené fotoelektrony, působí převahou zjevy, pozorované při trojnásobných koincidencích.10) 10) Přesná čísla, jaká někteří vypočítávají (Regener př. Žádná těchto hypothes však dosud nestačí vysvětlení původu nejenergetičtějších složek kosmického záření. Podle nich primární kosmické záření korpuskulárni (ozna­ číme toto vyloučí vzduchu sekundární záření (B), vlnivé. Toto vyloučí každé hmoty, tedy filtru kolem počítací nebo Wilso- novy komory, další záření skládající párů positron negatron, které mohou proniknouti hloubky olovu. Aby vysvětlily pozorované efekty, musila energie korpuskulárni složky ležeti mezi 109 1012 elektronvoltů, fotonické složky mezi 107 1010 elektronvoltů. Všechna dosavadní čísla činí vždy určitý předpoklad o povaze kosmického záření (vlnivé nebo korpuskulárni, korpuskule lehké nebo těžké), který však není kvantitativně zaručen. udává, že úhrnná energie při vstupu atmosféry rovna 2,400. Dosti přívrženců poslední době názor, kosmické záření se skládá elektronů, které částečně přicházejí slunce, částečně jsou původu hvězdného vesmíru získávají velké energie urychlováním 43 . Opírají většinou konstantu elektronvoltů, potřebných utvoření 1 páru iontů zářením X.000 HP), mají čistě orientační význam bez přesného kvantitativního podkladu. Původ kosmického záření nebyl dosud uspokojivě objasněn. vliv nových hvězd (na př.) vypočítávali, při úplném vyzáření hmoty protonu elektronu, které může odehrávati mezihvězdném prostoru, vznikají energie řádu pozorovaného kosmickém záření, jiní zase (Millikan, Nernst atd