Grosse (1933) kolmý do
pad kosmického záření jeho
sekundárních složek, dostane
me teoretickou křivku Ta
ukazuje svými dvěma maxi
my, existují dvě zřetelné
grupy sekundárního záření,
které mají nasycenou (maxi
mální) hodnotu při tlaku atmosféry asi 140 (odpovídá výšce
12 km) 330 (6,3 km). Záleží tom,
že necháme-li kosmické záření procházeti jedním filtrem (na př. 27. Všechna
měření přímá nepřímá dala
celkem shodný výsledek zná
zorněný křivkou obr.) Clay, Millikan Re-
gener dostali spolehlivá další data pomocí registračních balónků. Velmi
pozoruhodné jsou výsledky Regenerovy, který letech 1932 1934
provedl celou řadu pozorování pomocí balonů značné velikosti (několik
metrů průměru) nosnosti několika kilogramů, které dosáhly výšek,
kde tlak vzduchu byl jen
20 Hg, odpovídající výšce
25 (obr. vstupu
do atmosféry sytí kosmické
záření sekundárními paprsky,
které primární kosmické záření
v atmosféře vzbuzuje jest
liže experimentální křivku A,
v níž zahrnuto sekundární
záření přicházející všech
směrů, propočítáme podle B.).
pancéřem olověným) potom přidáme filtr jiného materiálu (na př.)
41
. Celofánový koš registračním
elektrometrem Regenerovým.
Od hodnoty 2I, kterou má
ionisační účinek kosmického
záření úrovni moře, přibý
vá stále jeho intensity ca
20 (odpovídá tlaku vzdu
chu Hg), kde dosahuje
hodnoty 300 odtud zdá se
býti konstantním. 26.aparaturou [obr. přechodové efekty, které
pozoroval prvně Hoffmann (1927) později jiní badatelé.] Comptonovou 1934 j.
Sekundárního původu jsou také tak zv. 20.
železný), tedy intensita záření počátku trochu stoupne, ačkoliv celková
absorbující vrstva silnější než pro samotný první filtr, teprve po
přidání dalších filtrů klesne. 28.25.
(Celofán ohříván sálavým teplem slu
nečním míry, teplota uvnitř koše
zůstane nad nulou stratosféře. Příčinou sekundární záření, které vznikne
v druhém filtru odlišného materiálu jehož ionisační účinek přičte
Obr
