) Clay, Millikan Re-
gener dostali spolehlivá další data pomocí registračních balónků. 20.25. Celofánový koš registračním
elektrometrem Regenerovým. Příčinou sekundární záření, které vznikne
v druhém filtru odlišného materiálu jehož ionisační účinek přičte
Obr. 26. vstupu
do atmosféry sytí kosmické
záření sekundárními paprsky,
které primární kosmické záření
v atmosféře vzbuzuje jest
liže experimentální křivku A,
v níž zahrnuto sekundární
záření přicházející všech
směrů, propočítáme podle B.).
Od hodnoty 2I, kterou má
ionisační účinek kosmického
záření úrovni moře, přibý
vá stále jeho intensity ca
20 (odpovídá tlaku vzdu
chu Hg), kde dosahuje
hodnoty 300 odtud zdá se
býti konstantním.
Grosse (1933) kolmý do
pad kosmického záření jeho
sekundárních složek, dostane
me teoretickou křivku Ta
ukazuje svými dvěma maxi
my, existují dvě zřetelné
grupy sekundárního záření,
které mají nasycenou (maxi
mální) hodnotu při tlaku atmosféry asi 140 (odpovídá výšce
12 km) 330 (6,3 km).
Sekundárního původu jsou také tak zv.aparaturou [obr.
železný), tedy intensita záření počátku trochu stoupne, ačkoliv celková
absorbující vrstva silnější než pro samotný první filtr, teprve po
přidání dalších filtrů klesne. 28. přechodové efekty, které
pozoroval prvně Hoffmann (1927) později jiní badatelé.
pancéřem olověným) potom přidáme filtr jiného materiálu (na př.
(Celofán ohříván sálavým teplem slu
nečním míry, teplota uvnitř koše
zůstane nad nulou stratosféře. Všechna
měření přímá nepřímá dala
celkem shodný výsledek zná
zorněný křivkou obr.] Comptonovou 1934 j.)
41
. 27. Velmi
pozoruhodné jsou výsledky Regenerovy, který letech 1932 1934
provedl celou řadu pozorování pomocí balonů značné velikosti (několik
metrů průměru) nosnosti několika kilogramů, které dosáhly výšek,
kde tlak vzduchu byl jen
20 Hg, odpovídající výšce
25 (obr. Záleží tom,
že necháme-li kosmické záření procházeti jedním filtrem (na př
