Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 34 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Avšak měření pro­ vedená jednak při letu vzducholodi severní O točnu (Běhounek 1928), jednak při výpravě Fort Yukon, oblasti magnetického pólu (R. Výšková poloha těchto stanic ležela mezi m a 4360 metry nad mořem. střední hodnoty. Záleží tom, kosmické zá­ ření, převahou přicházející vertikálním směrem zenitu, je více absorbováno hmotnější vrstvou vzduchu (vyšší tlak barometrický) než vrstvou řidší. Použitá aparatura znázorněna obr. předpokla­ du, alespoň část kos­ mického záření půvo­ du korpuskulárniho že tyto částice nesou elek­ trický náboj, plynula pravděpodobnost jejich koncentrace blízkosti magnetických pólů zem­ ských. První řízena Kolhorsterem, druhá Hes- sem. Q) OJ U O w E O 20 Ť5 10 05 25 50 100 150 200 2^0 hloubka vodí/ metrech Obr. 18. Absorpce kosmického záření vodou.Stassfurtu dokázala, existuje ještě tvrdší složka kosmického záření koeficientu 5cm pro vodu, příslušnou půlicí vrstvou ekvivalentní 140 metrům vody. Mimoto byly prováděny více méně dlouhé serie měření horách, mořích. V posledních letech byly velmi zdokonaleny měřicí aparatury, zejména G. těchto bylo vysláno ještě osm výprav dalších přechodných stanic, inklusive Špicberky na 79° (obr. Vlastní ionisační komora ocelová koule vnějším průměru asi 10 cm, plněná argonem při tlaku atmosfér spojená Lindemannovým elektrometrem odečítaným pomocí mikroskopu Proti radioaktiv- 34 . Tak byl zjištěn barome­ trický efekt intensity kosmického záření, ačkoliv nižší než 1%. 20. 19. v tropických polárních krajinách. Benett 1932), měla negativní výsledek. Skoro současně se zdokonalením přístrojů vznikly dvě stálé evropské observatoře kosmického záření, jedna Potsdamu u Berlína, druhá rakouských Alpách na hoře Hafelakar (2456 Innsbrucku. Hoffmannem, takže možno spolehlivě měřiti, zejména větších výškách, kde intensita kosmického záření vyšší, kolísání ionisace 35 30 u o o o činící střední hodnoty.). Ježto otázka zeměpisného rozdělení kosmického záření měla prin­ cipielní dosah pro řešení otázky jeho složení, organisovala chicagská universita roce 1932 1933 velkorysou výpravu, vyzbrojenou jed­ notnou aparaturou, která pod vedením Comptona obsadila mezi 47° 46° celkem stálých stanic