Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 34 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
střední hodnoty. 19. Použitá aparatura znázorněna obr. Mimoto byly prováděny více méně dlouhé serie měření horách, mořích. Hoffmannem, takže možno spolehlivě měřiti, zejména větších výškách, kde intensita kosmického záření vyšší, kolísání ionisace 35 30 u o o o činící střední hodnoty. 18. Záleží tom, kosmické zá­ ření, převahou přicházející vertikálním směrem zenitu, je více absorbováno hmotnější vrstvou vzduchu (vyšší tlak barometrický) než vrstvou řidší.). Tak byl zjištěn barome­ trický efekt intensity kosmického záření, ačkoliv nižší než 1%. Vlastní ionisační komora ocelová koule vnějším průměru asi 10 cm, plněná argonem při tlaku atmosfér spojená Lindemannovým elektrometrem odečítaným pomocí mikroskopu Proti radioaktiv- 34 . Q) OJ U O w E O 20 Ť5 10 05 25 50 100 150 200 2^0 hloubka vodí/ metrech Obr. První řízena Kolhorsterem, druhá Hes- sem.Stassfurtu dokázala, existuje ještě tvrdší složka kosmického záření koeficientu 5cm pro vodu, příslušnou půlicí vrstvou ekvivalentní 140 metrům vody. Absorpce kosmického záření vodou. v tropických polárních krajinách. V posledních letech byly velmi zdokonaleny měřicí aparatury, zejména G. Skoro současně se zdokonalením přístrojů vznikly dvě stálé evropské observatoře kosmického záření, jedna Potsdamu u Berlína, druhá rakouských Alpách na hoře Hafelakar (2456 Innsbrucku. Ježto otázka zeměpisného rozdělení kosmického záření měla prin­ cipielní dosah pro řešení otázky jeho složení, organisovala chicagská universita roce 1932 1933 velkorysou výpravu, vyzbrojenou jed­ notnou aparaturou, která pod vedením Comptona obsadila mezi 47° 46° celkem stálých stanic. Benett 1932), měla negativní výsledek.Avšak měření pro­ vedená jednak při letu vzducholodi severní O točnu (Běhounek 1928), jednak při výpravě Fort Yukon, oblasti magnetického pólu (R. Výšková poloha těchto stanic ležela mezi m a 4360 metry nad mořem. předpokla­ du, alespoň část kos­ mického záření půvo­ du korpuskulárniho že tyto částice nesou elek­ trický náboj, plynula pravděpodobnost jejich koncentrace blízkosti magnetických pólů zem­ ských. těchto bylo vysláno ještě osm výprav dalších přechodných stanic, inklusive Špicberky na 79° (obr. 20