uzavíracích inversních vrstvách vzduchu, j. Obecně koncentrace radioaktivních prvků
ve vysokých vrstvách atmosféry závislá životní době prvků, ježto
výměna vzduchu děje poměrně pomalu. Wigandem (1924—1926), kterých byl obsah radonu přímo
určován, byly často nalezeny výšek 5000 metrů daleko vyšší hod
noty, než udává Priebsch. Korekcí jeho výpočtu číselná hodnota sice změnila, ale
řád zůstane stejný. Teprve výzkumy Hessa, prováděné při deseti
balonových letech roce 1912 výše 5200 metrů dokázaly, že
jde nový druh záření, pravděpodobně mimozemského původu,
jehož intensity výškou silně přibývá.
Při výškových letech aeropláný balony, prováděných zejména
A.5)
5) Schmidt svém chybném výpočtu uvádí, výši existuje
ještě 23°/0 onoho množství radia které vyskytuje těsně povrchu
zemského.
Kosmické záření, jehož výzkum stojí dnes popředí všech fysikálních
problémů širokém měřítku prováděn vědeckých labora
tořích příležitostných observatořích celém světě, bylo podstatě
' objeveno již roce 1902 Rutherfordem Cookem. Podstatu
tohoto zjevu tehdy neobjasnili, přičítajíce jej radioaktivním znečiště-
ninám stěn komory. rozpadových produktů
radonu vykazuje velmi dlouhou životní dobu řádu století radium D,
takže tohoto prvku teoreticky dána možnost proniknutí do
stratosféry.
oněch vrstvách atmosféry, které vyznačují zvýšenou teplotou proti
vrstvám nižším, případě sníženým výškovým úbytkem teploty. Pro správnost této domněnky mluví nejen
velmi malý počet atomů radonu cm-3) proti kondenzačním jádrům,
nýbrž experimentálně zjištěná okolnost, vzduch měst, obsahující
kondensační jádra podobě kouřových částic, zpravidla bohatší
na radon než vzduch venkovský. Zejména poměrně vysoké hodnoty byly
nalezeny tak zv.
28
.Tabulka vypočtena základě teoretických úvah výměně vzduchu
ve vertikálních proudech vzdušných. uveden také obsah thoria B,
to jest rozpadového produktu thoronu, jehož životní doba poměrně
dlouhá (několik dní) tedy možnost proniknutí tohoto prvku větších
výšek poměrně značná. výši 5000 metrů nalezl Hess
třikrát větší hodnotu ionisační uzavřené komoře než při povrchu
zemském, ačkoliv při zemi měřil ještě současně půdní záření vlastní
aktivita přístroje zde tvořila daleko větší složku celkové ionisace než
při stoupnutí ionisace trojnásobek. Oba
ř tito badatelé pozorovali, vzduch, úplně neaktivní, uzavřený vzdu
chotěsné ionisační komoře, trvale ionisován, když záření půdy a
vzduchu odstíněno olověným pancéřem značné tlouštky. Ježto
v těchto vrstvách odehrávají často kondensační procesy, byla vy
slovena Israělem (1934) domněnka, radon většinou nenalézá
v atmosféře formě volného plynu, nýbrž převahou adsorbován
/ kondensačních jádrech
