Proto poslední době někteří
autoři přímo naplňují velkou ionisační komoru vzduchem, jehož radon
chtějí měřiti přirozený ionisační proud, který vzniká ionisační komoře
účinkem radioaktivního znečištění kovu, něhož jest komora zhotovena,
a vlivem kosmického záření, kompensují pomocí druhé komory stejné
velikosti, ale naplněné neaktivním vzduchem. toho
důvodu také hodnoty určené metodou Elster-Geitelovou pro obsah atmo
sféry radon byly vždy značně nižší než hodnoty, zjištěné přímým
měřením obsahu radonu.
Přímé určení obsahu radonu atmosféře zakládá tom, pomalu
prossáváme vzduch nádobkou, která buď ponořena tekutého vzdu
chu pro zvětšení chladicího účinku uvnitř vyplněna dráty),
anebo obsahuje kokosové uhlí, které případně ještě také může býti
chlazeno. Ponoříme-li
potom nádobku teplé vody, uvolní radon může býti aspirován
do předem vyčerpané ionisační komory.
Denní průběh obsahu radonu vzduchu silně závislý pozorova
cím místě, právě tak tomu variací ročních. starší literatuře atmosférické elektřiny
však tyto hodnoty značně převládají, ale jejich cena jen velmi malá.mají vesměs pohyblivost lehkých iontů, jak žádá teorie, nýbrž naopak
adsorbují velmi značně kondensačních jádrech tím jejich po
hyblivost značně klesne.J. této komoře ovšem
ionisační proud opačný směr než komoře měřicí. Satterlya později
byly četnými autory různě modifikovány. jeho variaci během dne nelze. Radon totiž velmi dobře kokosovým uhlím pohlcován, ze
jména nízkých teplot, rovněž kondensuje, tedy vzdušného
proudu vypadne, při teplotě tekutého vzduchu (—181° C). meteorologických
26
. Takové zařízení
vyžaduje však citlivého elektrometru měření samo jest dosti nejisté,
poněvadž ionisační proud velmi nízký. Proto vypočtený objem vzduchu zpravidla je
mnohem vyšší než skutečný, něhož byly kvantitativně všechny atomy
RaA-^-B-^C extrahovány přitažlivým účinkem nabitého drátu. Popsaných metod použil již
v roce 1908 určení obsahu radonu vzduchu J. Nevýhodou jejich jest, že
rychlost, kterou vzduch prochází chladicí lázní nebo adsorpční hmotou,
musí býti velmi nízká, takže trvá hodiny, než projde množství
vzduchu dosti veliké, aby radon něho extrahovaný mohl býti kvantita
tivné měřen. Dostaneme tak jen průměrnou hodnotu radonu, ale měřiti
na př. Kokosové uhlí, němž byl radon
adsorbován teploty místnosti, nutno zahřátí vysokou teplotu,
má-li býti radon kvantitativně vypuzen. Proto modifikaci Běhoun-
kově opět použito extrakce radonu většího objemu vzduchu, ale
tím jsou několik minut naplněny dva velké válce (každý ob
sahem litrů) vzduch nich obsažený jest potom cirkulačním,
uzavřeném okruhu proháněn sirouhlíkem, chlazeným Thilorierovou
směsí (ether pevný CO2) —80° Při této teplotě absorbuje sírouhlík
velmi intensivně radon poměru 328:1 při stejném objemu vzduchu
a sírouhlíku) mírném ohřátí jej znovu uvolňuje, takže může býti
jímán ionisační komory normálním způsobem měřen
