Obr. Zakládá
se tom, měděný drát, délky několika metrů, napneme volné
atmosféře isolátorech tvrdé pryže, síry nebo jantaru dobu
několika hodin jej udržujeme záporném napětí několika tisíc voltů
(buď pomocí influenční elektriky nebo velkého Zamboniho sloupu). Vzduch proudí otvory
O1 strhuje sebou vzduch vystupující půdy pod talířem K. Objem vzduchu, ně
hož však byly atomy RaA, B^C volné atmosféře extrahovány, lze
jen výpočtem stanovití zde vězí obě hlavní chyby Elster-Geitelovy
metody.nasazena elektrometr její obsah radioaktivních látek měřen pomocí
ionisačního proudu, který záření látek vzbuzuje.10—16 curie/1 cm3 nad
pevninou, nad oceány polárními krajinami asi stokrát nižší. 10.
Průměrný obsah radonu volné atmosféře 1. Jednak nejsou všechny radioaktivní atomy nabity kladně, jak
se původně předpokládalo, nýbrž mnoho jich jest neutrálních, dále ne
25
. Tento vzduch jímá ionisační ko
mory předem evakuované, malou rychlostí, aby mezi talířem K
a půdou nenastal značnější úbytek tlaku. Drát
potom rychle svineme drátěný malý podstavec, umístíme ním
v ionisační komoře měříme ionisaci způsobenou zářením a-atomů BaA
a RaC drátu během exposice deponovaných. Přirovnáním záření
drátu, který jsme exponovali známém množství radonu, anebo vý
počtem základě ionisačních konstant pro a-záření radia můžeme
potom stanovití korespondující množství radonu. Přístroj měření radonu unikajícího země. Měřen
bývá dvojím způsobem, buď přímým určením množství radonu,
obsaženého určitém, velkém volumu vzduchu, anebo nepřímo tím,
že stanoví obsah vzduchu rozpadové produkty radonu, totiž radium
A, Tato nepřímá metoda, nazvaná též podle svých autorů Elster-
Geitelova, byla dříve velmi oblíbena, ale pracemi různých pozorovatelů
byla posledních letech dokázána její kvantitativní bezcennost. Přirovnáním ionisač-
nímu efektu radonu, extrahovaného standardního roztoku známém
obsahu radia, můžeme pak vypočísti množství radonu obsažené ve
vzduchu extrahovaném půdy
