změřeno bylo nejtěžších iontů 44,5%, Langevínových 20,5%
těžkých středních 28% lehkých středních 7%, naopak Innsbrucku
nalezena příslušná čísla 15%, 18%, 56% 11%.
K měření pohyblivosti lehkých iontů užívá zejména při ambu
lantních měřeních metody Macheovy, aplikované Ebertův ionto-
metr. Postup měření tento:
nejdříve uzemníme provedeme obvyklé měření počtu iontů
(rovnice 6). celou elektrodu bude
dopadati proud iontů rovný
n dt
a ježto každý ion nese náboj jest elementární kvantum elektřiny,
ztratí elektroda, jejíž původní náboj byl C^.
dt '
20
. této rovnice plyne množství malých iontů (podle 6),
1 V1—V2
n =------------ —-------- ,
e 300 sec
jestliže množství vzduchu cm3, které projde přístrojem sec. (kde jest kapacita
kondensátoru), jednotku doby množství elektřiny
—- s.
Elektroda představuje nabitý vodič elektrickém poli intensitě
V
E jeho každý plošný element bude určitý krátký čas
r2
dt prouditi množství iontů dané součinem nvEdsdt, kde množství
iontů obsažené cm3 jejich pohyblivost. Moh. Mezi válec (obr. Tak př. Jestliže počáteční napětí elektrody bylo voltů, konečné
F2 voltů, pozorovací čas potom, důsledku zachycených lehkých
iontů opačného znamení, ztratila elektroda jednotku doby náboj
Qlf pro nějž platí podle zákonů elektrostatiky
(9)
300 sec
pokud měříme jednotkách elektrostatických. 2. Jestliže
uvažujeme skupinu první čtvrtou položíme součet iontů těchto
4 skupin rovný 100, potom dostáváme pro jednotlivé druhy hodnoty
velmi proměnlivé.Tyto ionty jsou atmosféře zastoupeny různém počtu.
Zřejmě platí, Q2< Q-^ ježto část iontů bude nyní zachycena nasazeným
kondensátorem.
Poté udělíme elektrodě nasazeného kondensátoru určitý, nízký potenciál
V (15 voltů) téhož znamení jako měříme opět stejnou
dobu potenciální spád iontometru —Vi tedy úbytek náboje Q2. Při tom jest kapacita
iontometru. při určité pozorovací sérii Frankfurtě
n.) kryt nasadíme kondensátor skládající se
z válce stejném průměru, jaký isolovanou elektrodou k'
téhož průměru jako elektroda avšak kratší
