celou elektrodu bude
dopadati proud iontů rovný
n dt
a ježto každý ion nese náboj jest elementární kvantum elektřiny,
ztratí elektroda, jejíž původní náboj byl C^. při určité pozorovací sérii Frankfurtě
n. změřeno bylo nejtěžších iontů 44,5%, Langevínových 20,5%
těžkých středních 28% lehkých středních 7%, naopak Innsbrucku
nalezena příslušná čísla 15%, 18%, 56% 11%. Moh.Tyto ionty jsou atmosféře zastoupeny různém počtu.
Zřejmě platí, Q2< Q-^ ježto část iontů bude nyní zachycena nasazeným
kondensátorem. Postup měření tento:
nejdříve uzemníme provedeme obvyklé měření počtu iontů
(rovnice 6). 2.
Elektroda představuje nabitý vodič elektrickém poli intensitě
V
E jeho každý plošný element bude určitý krátký čas
r2
dt prouditi množství iontů dané součinem nvEdsdt, kde množství
iontů obsažené cm3 jejich pohyblivost. této rovnice plyne množství malých iontů (podle 6),
1 V1—V2
n =------------ —-------- ,
e 300 sec
jestliže množství vzduchu cm3, které projde přístrojem sec.
K měření pohyblivosti lehkých iontů užívá zejména při ambu
lantních měřeních metody Macheovy, aplikované Ebertův ionto-
metr. Jestliže
uvažujeme skupinu první čtvrtou položíme součet iontů těchto
4 skupin rovný 100, potom dostáváme pro jednotlivé druhy hodnoty
velmi proměnlivé.) kryt nasadíme kondensátor skládající se
z válce stejném průměru, jaký isolovanou elektrodou k'
téhož průměru jako elektroda avšak kratší.
dt '
20
. (kde jest kapacita
kondensátoru), jednotku doby množství elektřiny
—- s. Při tom jest kapacita
iontometru. Mezi válec (obr.
Poté udělíme elektrodě nasazeného kondensátoru určitý, nízký potenciál
V (15 voltů) téhož znamení jako měříme opět stejnou
dobu potenciální spád iontometru —Vi tedy úbytek náboje Q2. Jestliže počáteční napětí elektrody bylo voltů, konečné
F2 voltů, pozorovací čas potom, důsledku zachycených lehkých
iontů opačného znamení, ztratila elektroda jednotku doby náboj
Qlf pro nějž platí podle zákonů elektrostatiky
(9)
300 sec
pokud měříme jednotkách elektrostatických. Tak př
