) kryt nasadíme kondensátor skládající se
z válce stejném průměru, jaký isolovanou elektrodou k'
téhož průměru jako elektroda avšak kratší. při určité pozorovací sérii Frankfurtě
n. Jestliže počáteční napětí elektrody bylo voltů, konečné
F2 voltů, pozorovací čas potom, důsledku zachycených lehkých
iontů opačného znamení, ztratila elektroda jednotku doby náboj
Qlf pro nějž platí podle zákonů elektrostatiky
(9)
300 sec
pokud měříme jednotkách elektrostatických. Při tom jest kapacita
iontometru. (kde jest kapacita
kondensátoru), jednotku doby množství elektřiny
—- s.
Zřejmě platí, Q2< Q-^ ježto část iontů bude nyní zachycena nasazeným
kondensátorem.
Poté udělíme elektrodě nasazeného kondensátoru určitý, nízký potenciál
V (15 voltů) téhož znamení jako měříme opět stejnou
dobu potenciální spád iontometru —Vi tedy úbytek náboje Q2.Tyto ionty jsou atmosféře zastoupeny různém počtu.
Elektroda představuje nabitý vodič elektrickém poli intensitě
V
E jeho každý plošný element bude určitý krátký čas
r2
dt prouditi množství iontů dané součinem nvEdsdt, kde množství
iontů obsažené cm3 jejich pohyblivost. Tak př. Mezi válec (obr. Moh. změřeno bylo nejtěžších iontů 44,5%, Langevínových 20,5%
těžkých středních 28% lehkých středních 7%, naopak Innsbrucku
nalezena příslušná čísla 15%, 18%, 56% 11%. Postup měření tento:
nejdříve uzemníme provedeme obvyklé měření počtu iontů
(rovnice 6).
K měření pohyblivosti lehkých iontů užívá zejména při ambu
lantních měřeních metody Macheovy, aplikované Ebertův ionto-
metr. 2. této rovnice plyne množství malých iontů (podle 6),
1 V1—V2
n =------------ —-------- ,
e 300 sec
jestliže množství vzduchu cm3, které projde přístrojem sec. Jestliže
uvažujeme skupinu první čtvrtou položíme součet iontů těchto
4 skupin rovný 100, potom dostáváme pro jednotlivé druhy hodnoty
velmi proměnlivé. celou elektrodu bude
dopadati proud iontů rovný
n dt
a ježto každý ion nese náboj jest elementární kvantum elektřiny,
ztratí elektroda, jejíž původní náboj byl C^.
dt '
20
