tomto směru
ukazují křivky variací gradientu zemského potenciálu velmi rovnoběžný
průběh křivkami variací magnetického pole zemského. Dovozuje velkého pozo
121
. zv. tedy zemský proud dvojího druhu, jednak
t. zemský poten
ci ^2
ciální gradient pro nějž platí:
a který vyjadřujeme voltech/km.
Mimo uvedené místní příčiny proudu uvnitř kůry zemské tedy
proud mezi oběma elektrodami podmíněn jen dvěma faktory: první
jest dán vertikálními, elektrickými proudy atmosféře, které při
vádějí zemi různých místech jejího povrchu kladné záporné náboje,
čímž vzniká zemi vyrovnávací proud mezi místy různých potenciálů. základě
materiálu odpovídajícího 501etému pozorování (zhodnocen materiál
pozorování občasných, většinou souvislosti telegrafní službou kona
ných) měření ionisace ionosféry posledních let usuzuje Gish
(1932), společnou příčinu jak variací zemského proudu, tak magne
tických třeba hledati elektrických proudech ionosféry původní
příčinu všech tří veličin slunci samém.hodnoty veličina malá, rádu několika milivolt pro km. stálý proud, který teoreticky přičítáme první příčině, jednak
variace proudu hodnoty často několikrát větší než proud stálý,
které vznikají změnami magnetického pole zemského. obou potenciálních
, •
spadu—— možno potom vypocisti zv.
Druhápříčina původu magnetického,kde změnymagnetického pole zem
ského indukují kůře zemské elektrické proudy, které sice nevedou žádné
určité hodnotě pro potenciál nějakého bodu, avšak potenciální spád
mezi dvěma body může přes býti vyjádřen integrací intensity elek
trického pole mezi nimi. Nicméně
jest nutno dbáti vlastnosti půdy, poruchy isolací proudovodičů,
ponořených země, meteorologické podmínky, které mají velký
vliv změny odporu půdy. Hlavní význam
má sledování denní křivky souvislosti hodnotami magnetického pole
zemského ionisace vysokých vrstev atmosféry, však záhodno
kontrolními měřeními druhém okruhu přesvědčiti isolační jakosti
proudovodičů, kde malé defekty mohou vésti takovým hodnotám
pro které jsou několikrát menší než hodnoty skutečné.
Aby bylo možno zjistiti směr absolutní intensitu proudu, nutno
provésti měření dvou okruzích současně, nichž jeden probíhá
od severu jihu druhý východu západu. Jak dokázal Rovney (1932) analysou
pozorovaného materiálu příslušných meteorologických podmínek pro
observatoře zemského proudu Watheroo (západní Austrálie) a
Huyancayo (Peru), nelze přičítati žádného velkého významu absolutní
hodnotě potenciálu ani sezónní jeho variaci, ježto tato rozsáhlé míře
ovlivněna vlastnostmi půdy meteorologickými vlivy
