Podobného názoru existenci zemské korony Vegard, jenže její
původ tvar vykládá poněkud odchylně. Ten straně, kterou svítí slunce, vzdálenost
asi 50.
119
. světelného kužele základnou ekliptice, který často vyskytuje
zejména tropech, před východem slunce západě, zapadnutí
slunce východní straně horizontu. Doklad pro tuto teorii vidí autoři
jednak experimentálně zjištěné souvislosti intensity zodiakálního světla
s intensitou magnetických poruch, jednak tom, spektrum zodiakál
ního světla identické spektrem nočního nebe tedy spektrem
polární záře. Podle autorů měla země rovině ekliptikální tedy jakýsi
druh iontové elektronické korony, analogický koronou sluneční.určitých okolností nastane pod kombinovaným vlivem gravitace,
zemského magnetického pole tlaku slunečního světla takové stáčení
iontů zpět zemi, tyto utvoří kolem země, rovině ekliptiky, po
dlouhlý prsten.000 km.000 země, straně opačné asi 100. Tímto prouděním prsten noční straně země jaksi
kometovitě rozšiřuje vzniká zde při rekombinaci iontů t.000 1,000. Rovněž tak rekombinaci iontů bývá část absorbované
energie ultrafialových paprsků vyzářena podobě zodiakálního světla,
t.zv.
Z něho ustavičně pod vlivem světelného tlaku proudí ionty ven, vesmí
ru, při čemž asi 10-6 atmosféry zemské unikne 106 let oboru zemské
přitažlivosti. protisvit,
pozorovaný někdy západu slunce jako neurčitý světelný pás, obepí
nající ekliptiku
