Velmi sporné tvrzení mnohých pozorovatelů, polární záře, ze
jména intensivní velmi neklidná, provázena akustickými zjevy,
jakýmsi šuměním svištěním.
25) Kanadští Eskymáci nazývají polární záři „akshan ik“, „rychle
se pohybující“.Visuálně používá dosud klasifikace polárních září, jak podal
rakouský polární badatel Weyprecht (1880) dělíme polární záře
v podstatě druhů: difusní záře, tvořící neurčité, slabě svítící,
oblakům podobné plochy obloze, které jsou nejčastější; světelné
plochy určitě ohraničené, tak zvané „pulsující“, jejichž světelnost
se rytmicky mění periodou vteřin; mají modravou nebo žluto
zelenou barvu; klidné světelné oblaky žlutozelené barvy; stojaté
pulsující pásy (obr. 55.).
* jsou vzdálenosti obory tak sníženého tlaku vzduchu, stěží lze
předpokládali, zvuk odtud mohl proniknouti zemi.
Přesné měření výšky polární záře umožnilo teprve zdokonalení foto
grafie zavedení citlivých desek., 4,10 12); paprsky, podobné
předchozím, ale mnohem užší delší tak zvané koruny, nejkrásnější
útvar polární záře (obr. Trvání polární záře jest velmi proměnlivé, od
několika minut několika hodin. 55., 11), které podstatě jsou draperiemi
a paprsky soustředěnými blíže zenitu, které perspektivním skreslením
připomínají tvar koruny.
Barvy intensivní polární záře mění během celého trvání světelného
zjevu zahrnují sobě všechny barvy spektra viditelného světla, jinak
převládá barva- zelená. 55. První fotografie polární záře byly poří
110
. Příčinu tohoto zvuku těžko pochopiti,
uvážíme-li, dolní (viditelný) kraj polární záře jen zcela výjimečně
sestupuje výše km, zpravidla jeho výše nad zemí jest 100 km. Její světlo jest slabé, takže měsíč
ního úplňku zcela mizí podstatnou jeho charakteristikou většině
případů jeho neklid., 1,2, 3), tvořené rovnoběžnými, modrobílými
oblouky, jejichž světelná intensita místa místu měnítak pravidelně,
jako svítící hmota probíhala rovnoměrnou rychlostí podél celého
oblouku; tak zvané draperie, velmi častý tvar polární záře, barvy
červené nebo fialové, skládající krátkých tenkých pásů velmi pohyb
livých, ostrou dolní hranicí (obr.25) Co-do intensity bývá světlo polární záře označo
váno stupnicí 0—4, při čemž odpovídá nejslabší polární záři, svě
telnou intensitou 107 svíček/cm2, stupeň značí nejsvětelnější záři
s intensitou 10“3 svíček/cm2. Přesto
uspořádali, během mezinárodního polárního roku (1932/33) členové ka
nadské výpravy, jejíž observatoř byla zřízena Chesterfield Inlet (záp.
břeh zátoky Hudsonoyy), rozsáhlou anketu slyšitelnosti polární záře
mezi lovci, obchodníky, misionáři, členy jízdní policie domorodci
(Indiány Eskymáky). Odpovědi byly většinou kladné, při čemž místa
největší slyšitelnosti polární záře přibližně souhlasila pásmem největší
frekvence polární záře (obr. 51
