anomální ionisací ionosféry lze vysvětliti jediné
různou energií elektronů různou jejich deviací magnetickém poli
slunečním, jak znázorněno obr. Korpuskulárni
paprsky, šířící rychlostí řádu 1,6.
Dauvillier stejně jako Birkeland hledá původ elektronického záření
v koronálních emisích, sdružených slunečními skvrnami, připisuje
těmto elektronům sice různou rvchlost, vesměs však velmi těsně ležící
u rychlosti světelné. poslední
době (1934) snažil Dauvillier odstraniti tuto nesrovnalost Chap-
mannovy teorie předpokladem, ono korpuskulárni záření povahy
elektronické. jsou případy velmPřast^ kdy
.
Při tom však předpokladu, intensita magnetického pole slunci
má hodnotu vypočtenou Deslandresem, 107 gausů, utrpí první
elektron energii 20. Maximální pokles ionisace ionosféře, dané korpuskulárním
zářením, musil ukázati proto asi dvě hodiny před totálním
zákrytem slunečním, což však při zatměních slunce nenastalo.ionisačních hodnot jednotlivých vrstev ionosféry, dala vesměs pro všechny
vrstvy ionisační úbytek vrstvy 60% při úplném zatmění),
který těsně sledoval postup zatmění, bez jakéhokoliv zpoždění. Tak
elektron, jehož rychlost činí 0,9998 rychlost světelná), energii
rovnou milionům elektronvoltů, elektron rychlosti nižší
než rychlost světla již energii rovnou 360 milionům elektronvoltů.106 eV) sice velmi nepatrnou odchylku, která však
na delší dráze projeví jako kruh poloměru rovném průměru sluneč
nímu; jakmile elektron dostane mimo obor magnetického pole slunce,
letí dále přímočaře. 52. 115) vysvětlení polární záře, avšak Dauvillier, opíraje své
pozorování, při němž existovalo zpoždění magnetické bouře polární
záře proti průchodu sluneční skvrny místním poledníkem celou polo
vinu doby sluneční rotace, dní, kdežto zpoždění dosud
většinou zpozorovaná činí pouze 30—50 hod. Tento zjev
je souhlasu teorií ionisace výhradně jen ultrafialovým zářením,
které vykoná dráhu slunce země době asi minut. Tento názor vyslovil sice již mnohem dříve Birkeland
(viz str. Podle teorie relativity klesá rychle energie elektronů
i při velmi nepatrné odchylce jejich rychlosti rychlosti světelné. každém uvedených tří příkladů však prakticky
rychlost elektronů rovna rychlosti světla, takže během několika minut
dostihnou povrch zemský zpoždění mezi sluneční aktivitou (skvrnou)
a magnetickou bouří ev., předpokládá, elektrony
vysílané sluncem nemají jednotnou rychlost. Jiné elektrony, vyšší energií, utrpí odchylku menší
a elektrony energií těsně hraničící rychlostí světelnou mají dráhu
přímou. Porucha sluneční, situovaná
v bodě aS0, nechť prochází místním poledníkem pozorovatele, který je
na zemi bodě Potom elektrony největší energii, vysílané
z místa sluneční poruchy, budou míti dráhu přímou, vyznačenou pod
1 prakticky dostihnou země ihned.108 cm/sec, zpiisobenou světelným
tlakem, odchýlené asi směru světla, jsou zastíněny měsícem asi
o dvě hodiny dříve než světlo sluneční, následkem různé rychlosti země
a měsíce
