koncům lan
byly připevněny kotvy. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody. pomoci vynálezci neposkytli. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví.jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II. Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu. dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou. viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil. lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Vynález Kulibinův byl schválen, ale. Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení". Ale skutečnosti ani krok nehnula.
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města".
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r. 1H15 ruští mistři
352
.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“
