V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Jelikož \j/a [¡/bjsou vodíkové vlnové funkce stavu ls, \//a \j/* \j/b ý*, což nás
opravňuje psát poslední člen hořejšího vztahu uvedeným způsobem.
Atomové orbity, které třeba kombinovat získání orbitu iontu jsou
vodíkové vlnové funkce 1
j/a 1
¡/b základního stavu (tj.6, která je
(12. stavu ls), jež popisují atomy
vodíku bodě Existují dvě možnosti jak vytvořit 1
¡/, totiž symetrická kombinace
1
j/s obr. 12. vlnové funkce molekuly).5) s(^a Vb) ,
a antisymetrická kombinace obr.
V chemii zvykem vlnové funkce t¡/nlmt charakterizované kvantovými č
n, nazývat orbity; každý orbit může popisovat (nebo „obsahovat“) dva elek
trony, jeden druhý Zkratka LCAO pochází právě počáteč
ních písmen anglických slov „linear combination atomic orbitals“, neboť „lineár
ních kombinací atomových orbitů“ zde používá konstrukci molekulového orbitu
(tj. dalším integrační meze vynecháváme, ale vždycky se
jejich hodnotami rozumí —00 00.8)
(* 00
I*
J 00
s\2 ,
I2 ■
■
Tyto dvě rovnice musí být splněny, neboť vyjadřují podmínku samé existence elek
tronu někde prostoru.7)
(12.Chemická vazba
když atomové vlnové funkce začínají znatelně překrývat, její výsledky jsou stále
horší jak 0.6) i¡/A ipb) .
Pro symetrickou kombinaci i//s je
| íiV2!^ 2
s Ýb\2 =
f •
= 2
S |^fc|2 dF^ . Navíc 1
¡/a 1
j/b
jsou již normované, takže
í"
|*
A
a|2 |iA
(,|2 1
288
.
V těchto vzorcích jsou Ánormovací konstanty, jejichž hodnoty musí být takové,
že
(12. 12.5, která je
(12
