Stavba
opery spočívá svých článcích vázána pěknou motivickou
prací, význačně postavy charakterisující; však při tom není
de zachován sloh moderní opery, nýbrž vrací skladatel
itarším formám uzavřených čísel, části vinno libretto, jež
'm formám písňovým strofickým přímo nutí, části vysvětluje
. Naproti tomu forma, šat veršový jest jeho této for
mální stránce dobře, zvučnými hudebnými verši psaná
thematickáa stylistická práce libretní. šťastným byl ten krok, tom pevného zá
věru nabyl jsem teprve první reprise opery Národním di
vadle, když analysující, formalistní zájem ustoupil pouhému vní
mání odvažování dojmů, kdy více dal jsem působiti celku nežli
jednotlivostem prvkům, nimž dochází rozborné nazírání. března) Motivickou kostru
lyrické pohádky shledal pan Jaroslav Kvapil různých pra
menů, jichž sám literární předmluvě své dokládá, není po
této stránce libreto jeho ani nové ani originelní. Naproti tomu šťastné bylo nové
vypravení Verdiova »Otelia*, celku jednotlivostech. Hu
dební obsah díla cena jeho neleží jednotlivostech jako
spíše celkové náladově pohádkové lícni českým lidovým ko
loritem, toho dosaženo Rusalce* hojnou měrou.
Po »Čertu Káči« znova vešel Dvořák půdu pohádko
vého romantismu.DIVADLO. Dílo to,
vyzrálé pozdní jeseni svého tvůrce, při velké koncepci jest
schopno působiti mocnými dojmy jako grandiosní tragedie Shakes
pearova také jimi působilo.láchylností skladatelovou reprisám větných frasí, které se
zdají pro daný moment důležitými.
Formální obsahové osvěžení repertoiru operního přinesla
však teprve Dvořákova >Rusalka* (31. 61
sledními zbytky půvabného genru tanečního, který jen tehdy má
oprávněnost, je-li esthetickým. Proto máme •Rusalce*
oho krásných čísel, árií chcete-li, mezi nimiž recitativ dialog
pomalu snují děj sporými dramatickými pointami, české
'o mnohem vhodněji deklamujíce nežli ještě •Čertu Káči*-
. českého kolísavé povaze vzdychajícího
prince, nového českého vykreslil nám básník postavě
Rusalky, která přese všecko poměrně nejjednotnější Vodník
žije zcela jiné podobě našich pohádkách nežli Nickelmann
z Hauptmannova >Potopeného zvonu*, němuž nejdále ukazuje
nade vše patrně genealogický vztah vodníka »Rusalky*, ačkoli
se autor tomu brání; zrazené vodní víly nikde pokud vím —
nestávají bludičkami jako tomto libretu; Ježibabě, čaro
dějnici není nic českého, trochu Wittichen Hauptmannova
a ještě více Humperdinckova čarodějnice >Perníkové chaloupky*
atd. Dramatická kon
strukce pohádkového děje, jednou větou naznačena, jeví jako
th^ma ctihodného stáří: touha vodní víly životě lidském, zkla
mání tíha kletby Kresba pohádkových charakterů mlhavá,
neurčitá
