Skolila’s někoho jako jář Považ jen, že
mně podařila věc pouze zpola. Jakás
příbuznost duší mluvila němu. Vstoupil dvířky, jindy pevně uzamyka
nými, jež směřovaly trestnického dvora. Tloukla
jí kámen, který země vyhrabala tvář její planula
štěstím. Také Maruška smála hlasitě
zavýskla, když bušil jako posedlý květinné obruby zá
honu. Pojď, zde
ty rezedy též!<
Rozpřáhl svazkem třísek ukazoval jí, jak.
»Tuhle udělám koště,« pravil, zatím uchopil hrsť
sena, jež ovinoval jako tkanici kolem svazku třísek; >tím ubij,
co pod ruku přijde. Hluboký, spo
kojený vzdech vzedmul prsa. Stín dopadl slunný její koutek.
Náhle vzhlédla. Pot lil přes
dětskou tvář, stírala jej šedivou pytlovinou.
Ihned dala zase své divoké hry.
»HIedme,« řekl vězeň, shýbaje se, bera ruky několik
rozbitých třísek jakousi kytici rovnaje, >přisámbůh,
máš vydatnou ruku. Hleděl na
ni zamyšleně. —
Jako vody, která kruhy čeří, hleděl tupě hypno-
tisován Maruščinu hru. Ale
ani jediné nezničil. Viděla
před sebdu cizince. Neboť byl pán vysokého stavu a
opíral veliké jmění velkou protekci. stále stále unikal ten strašný,
jasný, krátký výkřik. Tak, tak také
on chtěl držeti něco ruce chtěl otloukati zemi,
roztlouci, rozlámati; rozkovati, roztříštiti, nic rozdupati. Považ jen, zotavila že
venku, světě, žije ním dále, dále mne podvádí a
já nikdy již nemohu přes tuto zeď —<
Malá choromyslná pozdvihla hlavu hleděla nevinně se
usmívajíc muže, divoce hučícího.
Ale druhého dne asi touž hodinu přišel opět Tentokrát
ho již Maruška poznala zdaleka. Zoufalý
smích tkvěl jeho tváři.HKLk CHOROMYSLNÁ* 6S7
musí hůl drobno rozdělit, tisíc drobtů roztříštit. Pokaždé zajásala, když tříška odlétla, tloukla prud
kostí zuřivou dále. Dnes však ne-
sesbíral svazek třísek neutvořil košťátko. Stál tehdy před
Maruškou nehnuté svém šedém trestnickém oděvu.
A tak přicházel den den. Zrak
jeho byl téměř vytřeštěně upjat choromyslné děcko. >Podvod samý pod
vod,< bručel jako únavě kráčel zvolna zase brance,
ani Marušku již neohlédnuv. Bylať po
skytnuta veliká výhoda: procházet denně půl hodiny za
hradě, zdmi obehnané. zavýskla si. Pojď, ubij tyto plné růže. Konečně ustala. Natrhal přehrštli rezedek přinesl je. Brzy bylo radostí,
. Náhle ustal odhodil třísky. rychlostí stračí brebtala svému
malému katovskému dílu
