litera
tuře nežijí pouze básníci jejich díla, nýbrž motivy látky
životem pevným nezmarným. Erich Schmidt sledoval po
čátku své činnosti filiaci historii motivů, jejich pouť litera
turami occidentálními východními; díle svém Les-
singovi vyšetřil domov osudy velikého bohatství látek
dramatických dlouhé pestré putování některých typických
postav. Tak >Charakteristikách< odkryl celý rytířský život
Tannháusrův nepatrného reálního podkladu dílu
Wagnerovu, tak načrtal pevnými liniemi dřevorytů, jak >Kře-
sťanský rytíř« XVI. Biografická data
spojuje rekonstrukcí děl, analysu korrespondence denníků
slučuje rozborem slohu slovesného výrazu, psychologickou
strukturu autora odkrývá zároveň charaktery jeho reků,
vnější osudy knih líčí jako ilustraci osudů vnitřních.584 ARNE NOVÁK:
rozptýlených oddělených, užívaných porůznu: syntheti-
suje celek dochází neupíratelných účinů. Tyto motivy látky konají
nekonečnou pouť světovými literaturami: mění časovém
a národním klimatě, rozvětvují obohacují působí na
autory nepřemožitelnou mocí.
V této schopnosti umělecké síle, jež historie motivů činí
životnou vřelou historii lidského srdce, jež dává postavám
a ideám vybledlým zapadlým novou přítomnost tím, že
odmyká celou jich minulost, stěží kdo německých historiků
může rovnati Erichu Schmidtovi, možno jeho jmén<
. Fontana. věku koná svou jízdu dušemi básníků,
filosofů umělců, tak bral historicky groteskně labužni
ckými půvaby sladkého >Schlaraffenlandu« Heineov. Tím způsobem vykreslil pitoreskní
figuru Cyrana Bergerac, člověka básníka, literáta reka
Rostandova, tak charakterisoval sytém obrázku slunné po
hody Hanse Sachse, spravedliv básnické ševcovské polo
vině jeho bytosti, tak vylíčil stručně koncisně umělecký
vývoj Th. Mistrovskými příklady této charakteri
stické techniky jest řada studií pracovaných největší láskou
a něžnou pietou, poutajících filologii Goethovské: osud
Claviga, Proserpiny nebo Ballad všemi kořeny duši bá
sníkově, všemi formálními vlastnostmi svéráznými rozvinuje
se před námi.
Ale problém literární historie není určen jedině pouze
vlivy společnosti prostředí jedné individuelním rázem
bytosti umělcovy druhé straně; třetí dojista nikoliv nej
méně důležitý moment jest to, Brunetiěre své upříh-
šené formulaci staví místo prvé: tradice literární. jejich vývoji lze zdarem
studovati povahu doby národa, ale sílu originality auto
rovy jeho talent formální. Tyto
prostředky dovede jemným taktem spojití, vzájemně
prostupují doplňují, tak celý vnitřní vnější růst autorův
leží jednotě před námi
