ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 580 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Sotva dala někým hovoru, začal pokašlá­ vat!, vzteku div harmoniku nepotrhal když ne­ dovedl přemoci, vykřikl hrubým rozlobeným hlasem: >Evičko hned sem pojd sednout!* Hostům nebylo vhod, začali bouřit, spílali slepci »ropuch< podobných, vyhrožovali, sem ani nepáchnou, volali pana Aloise, aby dal Evičku pod sklo, slepec popadl harmoniku, zabalil prohlásil, půjde Evičkou domů zeleného erbu< ani neukáže. Jak hluboko Evička klesla, nikdo nevěděl, ale tolik . Pan Anton měl dělati, aby zase uchlácholil, domlouval mu, do­ kazoval, takovými výbuchy kazí živnost poškozuje sebe, ale harmonikář odsekl,* několika krejcařích ne­ záleží Evičku jen pro sebe pro nikoho jiného. Pan Alois, jenž zase nosil svoje okuláry, dal se konečně uchlácholiti, ale hodinu vybuchl novo ko­ medie opakovala Hosté konečně bavili se i touto jeho nedůtklivostí docílili konečně toho, Evička svoje místo slepce přece jen opustila. Slepec býval noc noc rozladěné náladě, mračil a kabonil Evičku chtěl ustavičně míti vedle sebe, svém boku.572 kronbauer: a její ranné, jako vymodelované poprsí svůdný vlas vábil do krčmy noční tuláky hejsky všech okolních krčem i kaváren restaurací ostatních čtvrtí. počátku vše věrně poctivě odváděla, ale když později zvykla lichotky dvornosti hejsků za­ toužila nové parádě, narazila slepce nejtužší odpor, kdykoliv něho žádala peníze. Evička vybírala dále, ale měla sama slušný příjem, pravidla skorém větší než slepec. Příjem kavárničky se zpateronásobil, získal při tom pan Alois, pan Anton, i kredencká povídalo jejím účtování její substi­ tuci také ledacos Evičku všichni div rukou nenosili. Pan Anton, umluviv se napřed slečnou Matildou Evičkou, vymohl na slepci svolení, aby směla Evička hostům posluhovati tím ovšem slepce odzbrojili také ošidili. >Evičko jen jen ne.* rok byla hodné a nezkušené Evičky prohnaná holčice, jejíž upadání vůli vlastnímu prospěchu podporoval první řadě pan Anton, jenž ovšem všemožně vynasnažil, aby slepec ničeho ne­ pozoroval. Těžko bylo vyhověti slepec nechtěl povoliti hosté si přáli, aby Evička nimi rozmlouvala, aby přisedla jejich stolu aby zkrátka dobře byla pro pro — ropuchu. zhrozil slepec, >a kdyby nedali ani krejcaru. Obelhávala ho, odváděla mu jen polovici konečně jen třetinu svého příjmu když se tomu slepec divíval, namítala, hosté okoukali že už nedávají tolik, poněvadž jim nechce býti všem po vůli