ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 579 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
jindy, později ale nesmím povoliti, sic bych ztratil. nikdy nezapomeň a dobře zapamatuj, nyní noc noc sejdeš tako­ vými ošemetnými muchomůrkami lidské podobě, kterým se musíš nejúzkostlivěji vyhýbati. vím, tam nemůžeš sebe dělati jeptišku bychom brzo svým výdělkem poho­ řeli ale nechci míti ani krejcaru, jejž bys vyzískala nějakým ústupkem své cti.•OSLEPL DRUHÉ 571 lidé jsou jako muchomůrky pohled jsou tak krásné a vábivé, oko nemůže ani dost vynadívat, ale okus je uvidíš, stane jed omámí tolik lá­ kalo, ošemetně bídně zradí. mou otázku jsi mně ne­ dala odpověď bych tak rád slyšel.. Její neporušené mládí, její hezká, svěží neprohnaná tvář . Mrzelo ho, dal uchvátiti za­ pomněl.< To dítě, které tělem pudem bylo již pannou, postřehlo něco, vytušilo úklad, jenž nejistě nerozhodně tápal kolem ní, ale jenž byl zde, blízku: Kdyby místě slepce byl někdo jiný, byl úklad nebyl postižen byl došel svého cíle .* Pan Alois zarazil, povstal rozpacích obrátil se zády Evičce. Bud každému vlídná, laskavá zdvořilá ale více ani muk dělej jim třeba tu a tam něco vůli, pohovoř ale ani píd dále jedi­ ného vlasu nebude hlavě zkřiveno počestnost tvoje bude jako věčné světlo.. neustále pamatuj nezapomeň, bys největší ránu zasadila mně, jenž přece jakýsi nárok tvou vděč­ nost. >Evička pravdu,* uvažoval, >jak pak může ještě takové dítě chápat, chci kam mířím.* Evička nadarmo snažila vyvinout rukou slep­ cových, jež svíraly jako kleště. Nejsi tak malé dítě už, abys nechápala, k čemu radím nevěř lichotníkům, jejichž slova jsou vy­ braná, jsou lahodná přítulná, ale úskok konečným jejich cílem. Evička nočním ovzduší zdomácněla několik dní. . Vidíš, Evičko, jaká jsi. Děvče vidělo před sebou vyboulené, tupé bezvýrazné oči, ruda zapálený obličej, pocítilo, jak slepec, jehož vášeň zaplanula divým plamenem, ji přitahuje sobě, svému tělu, jak tiskne sobě, až se dech zatajoval, viděla, jak najednou prudce zaryl svou hlavu její vlasů uchvátila nevýslovná ošklivost tomuto člověku její duši zaplavil strach před něčím neznámým, čeho štítila. Slepec ulekl, pustil Evičku ustrašeně sebe vy­ koktal: »Co proč pláčešř« •Protože nevím, chcete. svrchovaném zmatku vypukla hlasitý pláč. Však je času dost