>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.<
ýjak tomu nerozumím. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec.<
.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný.
>Pan Alois zasadil sazeničku. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí. Ostatně, kávu také můžeme
dávat. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále.
Noc měla týž průběh.
Venku zastavil chvíli strážníkem. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice
