»0slepl druhé . Ani nepamatuji, jak
jsem konečně sebe vypravil, ale podivil jsem se, že
nebyl tím nikdo ani dost málo překvapen. Tolstoj naopak důsledný prováděni* své
ideje krajnosti neleká se, jak řečeno, žádných
důsledků.. (Další. Ted mne bude ona vodit sem domů ale dovnitř
. Jednotlivé ideje vidíme, již nyní zapouštějí kořeny
a nabývají půdy stále Širší širší. Takovou neurčitost vidíme př. nesprávných generalisací
je Tolstého celá řada.
Teprve doma, když jsme osaměli, pohladiř jsem ponejprv
po vlasech.«
Episoda zákoutí velkoměsta. slečinko, jsou vlasy jako sametové a
vypravoval jsem jí, najdeme svůj vlastní byt, kou
píme nábytek, nám bude, dokud ona bude ještě chodit
do školy, vařit někdo sousedství Evička večera1 mně
přivykla.kronbaukr:
54é
ony extremní dôsledky dovodit. některých zázraků).. požadavku ne
zabíjení zvířat nehubení rostlin požadavku, aby silidé
pomáhali boji proti přírodě, dále nejasně stanoveném
poměru rozumu vůle lidské. Nápadno nevysvětleno je
také libovolné přijímání některých částí evangelia učení
a odmítání druhých, Tolstoj pokládá stejně auten
tické (na př. Doklady vyplývají toho, už
řečeno.
Přese všecky tyto výtky pohlížíme učení Tolstého
s neomezenou úctou jako zářivý paprsek, vržený ny
nější tmu sobeckých názorů jednotlivců systémů filo
sofických, tvrdíme bezpečně, učení toto svou bu
doucnost.
Jednu věc však tuším nemůžeme učení Tolstého vytýkat:
nedůslednost. snaží být důsledný svým theoretickým* zá
sadám praktickém životě. >Jen když bude
míti útočiště,* řekl domovník, zavolal Evičku, zeptal jír
chce-li jiti mnou, Evička řekla, půjde hned Šla námi. Ale více než >snaží se* říci
nemůžeme; neboť musí životě činit koncese po
měrům, kterých svém učení nepřipouští.. tohoto extremního genéralisujíclho rázu učení
pak plyne také jakási mlhavost neurčitost některých
místech. Nemohl jsem se
nikterak tomu odhodlati, abych pověděl, jsem měl na
srdci; Bál jsem se, mně vysmějou Evička bude
ode mne pláčem štítivostí utíkat..)
Bylo mně úzko měl jsem strach
