Míním totiž nedostatek pevné ideové páteře Jiráska. němu náleží ještě jeden rys nemohu si
odepřít říci, ačkoliv dnech jubilea snad nezdvo
řilostí. Ale jsou jistě asi koncese, něž nesmíme činit
zodpovědným básníka Jiráska, nýbrž profesora škol
ního radu . To, bychom nazvali specificky Jiráskovou notou, ať
už jeví jeho způsobu nazírání naši historii, té
jisté bodrosti, sentimentálním nádechu líčení, rozmyslné
komposici, rovnovážném temperamentu, jemuž velký pathos
neznámý, idylických zálibách, klidné, jadrné, jen velmi
mírně zabarvené dikci, všecko tvoří let jeho Čin
nosti základní neměnitelný fond pevné, klidné, rozvážné jeho
osobnosti.. Ani mezi těmi, kteří jsou uvnitř nejcizejší,
nebude, tuším, nikoho, kdo necítil úcty Jiráskovi jaka
. Mohou ním být spokojeni národní
radikálové klerikálové. Postavte jej vedle Havlíčka, Nerudy, Karoliny
Světlé, čtěte př.534 KREJČÍ:
toho obrazu, jaký dnes máme potencích Jiráskových, nazpět
zase dávno snad nečteným >Psohlavcôm*, cizích
službách*, >Filosofské histórii* nebo >Maryle«, uvidíme je
v docela jiném osvětlení než když jsme před lety nekri
ticky hltali jako zábavnou vlastenecky rozněcující četbu.
Ale tak jako nemá Jirásek předností, které jeho nejnovější
práce vyznačují, teprv včerejška, tak zůstává stále stejným
i jiných svých rysech. Prvé získává velebením husitského
bohatýrství, druhé tím, všech našich vynikajících spi
sovatelů nejsmírnějším okem dovedl hledět katolickou
protireformaci.
Ve svém názoru české dějiny vyhýbá odpověděm na
nejbolestnější otázky. Vyrostl jen prostě, ale nezměnil se. Vlast
jde Jiráskovi přede vším jiným, před každou jinou ideou
kulturní, mravní nebo náboženskou.
Leč dnes dosti tom.
Jeho literární dráha neukazuje žádné takové hluboké
krise, nichž duch svléká své staré kůže hledá nové
cíle. Ale ani tom směru
nekráčí Jirásek, zdá mi, všem nutným konsekvencím^
Jeho dílo není obráceno ani proti Římu ani proti Vídni tak,
jak jeho vlasteneckých praemis zdálo nutně vy
plývat. Jen hlava ovládá vždy větší sféry minulých dějů
a postav ruka tuží práci svou sílu odvažuje na
plány vždy rozsáhlejší, ale tento individuelní podklad nijak
se nemění. tomto týdnu šlo to, poklonit
se veliké práci. >Zvonečkové královně* jeho historie
z doby josefínské, zastavte jeho kněží jezovitů, láskou
a sympathiemi líčených, jen proto byli vlastenci, jeho
>Emigranta«, kde katolický kněz dokonce jakýmsi pro
gramovým mluvčím nového českého nacionalismu proti po
tomku české reformace pochopíte, chci říci
