Jestliže pedagogický a
kulturní názor, který chce umění otevřití lidstvu živý pramen
síly, poli hudby krásné literatury může jen zvýšiti in
tensitu působnosti, naděje umění výtvarných, po
dařilo nich objeviti nové, neužité dosud vlivy, které
nejen celému tomu ideovému hnutí vtisknou ráz, ale jed
notlivé národy celé lidstvo povedou pokroku. patočka:
ani nezačal, narazil záhy překážku příliš úzkou mez
vnímavosti. Tak
přirozeně již dle běhu života lidského otázce umělecké vý
chovy octly prvém místě úlohy, které umění výtvarné
ukládá uvědomělému vedení lidského tvora. jejím jméně posunuta do
popředí především péče rozvoj onoho smyslu, který dítěti
prostředkuje nejobsažnější poznání vnějšího světa, zraku.272 prof. touto důleži
tostí, která dospívání stále vzrůstá, spojuje jiná, oči
vidnější příčina, pro kterou umělecká výchova právě vý
tvarné umění soustřeďuje zvláštní pozornost, často na
ně omezuje: mezi uměleckými obory bylo jest dosud
nejvíce zanedbáváno nedoceněno. Ferry
a Leyges) státní komise (hlavně Francii Sasku),
pedagogické spolky umělecká sdružení, přední kritikové
i umělci všech národův států. Než hudba
a umění výtvarné obracejí působí přímo orgány smy
slové; jsou-li zanedbány neb otupeny, nelze pokročilejším
stáří jich vzkřísiti. Básnictví, kterému určitý stupeň vesměs škol
ským vzděláním připraveno nějaké porozumění, mělo půdu
dle výše intelektu sice nestejnou, ale přece lepší.<
Umělecká výchova zanesena školy ještě před svě
řena vybíravé ruce mateřské. nic menšího
v posledním cíli nejde. Výklady jdou hloubky,
že nich vyjadřuje ráz současného ideálu jednotlivých
národních individualit.
Výtvarné umění jest venek nejhlasitějším heslem,
v podstatě nejvýnosnějším, neodkrytým dosud bohatstvím
připravovaného zušlechtění všeobecné kultury. největší čistotě význam uměleckého
. Tak vzniklo přesvědčení, smysly třeba
pro umění přípravováti, pokud otvírají německý
pedagog umění užil slova Lutherova: >Soll uns geholfen
werden, muss man ftirwahr den Kindern anheben.* Tomu, kdo táže, jaký přičítá význam
umění výchově příštích pokolení, musí odpovědět! vý
znamem umění pro lidstvo vůbec. >Kdyby záleželo nám jen tom,«
píše Spohr, »aby dítě také tomto >oboru* dovedlo
chytře uviti, nestál účel ten tolik, aby proň
hnulo prstem. Ale odpověď přímo
ve spojení školou dána již tolikráte, takovou pronika
vostí přesvědčení, koho více platí, leskem tak plného
uznání úřední autority, již mohla býti všeobecně platným
článkem kulturních požadavkův: odpovídali ministři (J
