ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. HOFFER.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti). ZDENĚK NEJEDLÝ. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Bůh ví, proč ruku spustil. >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. DR. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl.JEŠTĚ >RUSALCE<. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. dobře, jakož to, že nyní nepíše. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. jeho citátů^beru vědomí citát L. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. DgÍÍ, (Dokončení. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. Co p. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře)