Při charakteristice situací
může býti soud odchylný, neboť něčím zcela subjektivným
a nikdo nemá práva předpisovati skladateli, jaké dojmy měl
míti, když četl slovo básníkovo tónově vyjadřoval.224 HOFFER:
podřídila architektonice libreta, přehlížeje zase, tomu
tak fakticky jest, čemž mohl jeden ráz poučiti,
kdyby toho libreta všiml důkladněji; nalezl něm
celou řadu textu, který pomalu snuje nezdramatisovaný
vlastně příběh Rusalky, vložených lyrických básní, které
nemohl přec Dvořák zpracovati hudebně jinak, nežli formě
písňové, strofické. Autor
měl prostě konstatovat!, tanec lesních žínek nelíbí,
že jej představoval jinak, nikoli udávati tvořícímu
skladateli vzory aby druhé straně podobné prý užití
»vzorů* přehorlivě káral.
bylo naprosto správně (prosodicky větně) deklamov;
vyhlásiti musíme podle theoric autorovy hudebr*. jednoduché
písni; druhé není žádný znak hudbu nán__
charakterisující, nýbrž pouhý prostředek technický.
To stačilo důkaz, >Rusalku« nelze přikládati
měřítko hudebního dramatu, odpadla povinnost
vývody ostatními probírati. Motiv
Rusalky, který ostatně není motivem příznačným tech
nickém smyslu, nýbrž motivem spíše vzpomínkovým stejně
jako motivy, ostatní postavy charakterisující, vskutku mění
a shoduji tom zcela slovy Hoffmeistera »Mezi-
aktí«): »ve všemožných variantách zní nám dle situace pře
měněn sluch motiv Rusalčin*. tom logika?
Přímým dokladem, jakým důsledkům vede požadavek
deklamace souvislosti hudebním dramatem, důležitý
obrat autorově článku: národní ráz hudebního dramatu je
neodlučitelně spjat požadavkem deklamačním. Apli
příkladem uvádím jen dvě: »Prodaná nevěsta* nar"
velmi špatně deklamována: tedy není hudebně českou,
nerova hudební dramata jsou znamenitě deklamov;
mecky: přeložíme-li text jejich tak, aby české slov<, . Autor drží se
formalistického požadavku hudební charakteristiky pomocí
příznačného motivu vytýká mezi jiným, motiv Rusalky
nikde nemění proto >Rusalka* leitmotivicky suchá. Logika, jak patrno, není nejsilnější oporou autorova
článku.
To však nesprávné. jedním těch čísel právě ona píseň
vodníkova dvou slokách, pro kterou osobivě Dvořáka
útočí. Ale poprvé
to není pražádný odlišný znak hudebního dramatu, neboť
požadavek správné deklamace máme př. Ale přece jsou článku ně
které věci, které nelze pominouti mlčením. Patrně nemá autor dosti vnímavosti
pro nuance odporuje svým tvrzením skutečnosti
