»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. po
líbili bolestnou vroucností. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Avšak ničeho
neřekla. —
PŘEL. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Vzkypělo něm. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech.
Odložila lžičku. *Dalibor<,
. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. SCHLAF. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
Bylí jídle. Proto umínil, znova ji
provokovali. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami.
Jíudba. Než ovládla se. Jen
když ničeho neřekla .. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. JAROSL. Porozuměla . Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost.POKAŽENÝ OBĚD. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Zbledl a
kousl rtů. BEZDĚK. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Seděla zcela tiše
