ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 122 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale ovšem způ­ sobem hodně neobyčejným. Mohli se tak dobře milovati. A přece jak hluboce bolestně vším tím trýznil. Stále tyto výstupy! Žili poměrech dobrých, starostech nevěděli. Ale vždy pokořoval jejím sebevědomí touto rozvážnou ironií, tou nemilosrdnou, chladnou logikou, která z každého jeho slova činila ránu bičem! Jak imponoval. >Nebudeš jisti?« Vzpomněla náhle, celé dopoledne byl obcho< že unaven, jest proto zvláště asi trapno, má-li v tak Špatně naladěnou spólustolovnici, proto nutila ně, pojisti. Stále proti sobě jako pes kočka, stále boji: přece Než snad právě tím bylo, se tak nezvykle milovali každý nich ovšem tedy něco bylo, >rozumní< lidé nazvali nezdravé nebo přehnané stále zbytek čehosi cítil, který bránil, býti druhému vším, věnovati tělem duší. měli také rádi. * Seděli stolu. Nemohla mu odpovědít. Dalo se snad jejich případě říci, nejhlubší nejsilnější láska bývá vždy zároveň jakýmsi druhem nepřátelství, anebo jinak řečeno, mystickou pranutností souvislosti dvou protiv.. Vášnivé, sensitivní zvláště citlivé povahy čím vřeleji upřímněji se milují, tím více trpí těmi přirozenými protivami, především opravdové nesamostatné povahy, které vzájemně nic ne­ dovedou utajiti mohlo obou říci: byli sobě ve svých vášních zvycích tak přímí, tak neuzavřeni, tak svěží a spontánní jako děti. . dychtivě touže tom býti zase ní. sklopenými zraky přešla podle něho, ven . Slova vázla hrdle. * Dlouhými kroky, beze žalu přece zase nemoha plně potlačiti ošklivost jejího chování, měřil pokoj starostliv a zároveň přeje různici konci přivésti udobřiti. Ona netknuvši jídla červené oči před upírajíc, nepřemožitelných, vzdorem na- pjetím smíšených rozpacích rychle pojídaje jsa hloi rozladěn jejím ztrápeným stavem.116 schl,\f: jednou logický, bičoval krve nešetrnou, nemilosrdnou logikou, konec dal zničující, nejhlouběji skličující otázku, poznává-li ted, pravdu ona nepravdu? Zcela pomatena ohlušena, očima slz naběhlýma, stála mlčela ponížena svojí nízkostí vinou; neboť tyto výbuchy temperamentu nemohly býti trapnější jemu než byly jí samé. Nikdo vlastně nemohl jejich obcování nic vybratí