Přiblížit tomuto ideálnímu tvaru pomocí obvodů náročné.
276
. Nové koncepce rozhlaso
vých přijímačů však používají mezifrekvence podstatně vyšší.
V tomto případě volí mezifrekvence nízká, 100 kHz. tomto dílu je
soustředěna podstatná část zesílení celého přijímače také jeho selektivi
ta. Proto dřívějška přetrvává standardní mezifrekvence pro rozsahy
AM kolem 460 kHz pro přesně 10,7 MHz. doplňková
selektivita tvořená dolní propustí, potlačující rušivé produkty demodula
ce ležící mimo nízkofrekvenční pásmo. Vzhle
dem omezené selektivitě vstupu pak pronikne přijímače stejné
intenzitě žádoucí zrcadlová frekvence. druhé straně zase při vyšší mezifrekvenci hůře realizuje
požadovaný průběh pásma propustnosti zesílení mezifrekvenčního zesi
lovače. praktickém provozu však ani
nezaregistrujeme dvojí příjem, protože žádoucí zrcadlový příjem jedné
a téže stanice splynou.
Signálovou cestu přijímače uzavírá demodulátor. Podobně jako vstupní zesilovače, bývají systémem AVC řízeny mezi
frekvenční stupně.
V současné době vytvoření požadované selektivity používají již
zmíněné krystalové nebo monolitické filtry. demodulátorem následuje nízkofrek
venční zesilovač navržený podle požadavku výstupní výkon jeho
jakost. Jeho úkolem oddě
lit modulační signál nosné frekvence minimálním zkreslením, dodat
napětí pro samočinné řízení zesílení (AVC) případně dodat napětí pro
samočinné dolaďování (AFC). Součástí nízkofrekvenčního zesilovače může být tzv.
Při této příležitosti zmíníme ještě druhém extrému používaném jen
pro přijímače frekvenční modulace šířkou pásma kolem 200 kHz.
Za směšovačem následuje mezifrekvenční zesilovač. Tvarem průběh selektivity blížit obdélníku.vence
