Topná tělesa potrubí však jsou větší
nežli při topení parou, rozvádění tepla vyžaduje většího stou-
pání vzdálenost rozvádění půdorysného značně menší nežli
při topení parním. Na-
proti tomu první závadou značná citlivost systému toho, která
vyžaduje samočinných regulátorů, náklad zařizovací dost
značný, reservace tepla nepatrná. Pur-
kyně publikaci Ústřední topení větrání, Díl, kterou vydala
v roce 1900 Česká Matice technická, popisuje následující druhy
vytápění.
Topení parovzdušné užívá místo topení vzduchového ze-
jména školách. Příklady řešení úspor paliva energie
Těžba surovin, výroba, přenos užití energie mají jednoho spo-
lečného jmenovatele.
Vodovzdušné topení zřídka provádí pro značný náklad
a kardinální vadu: zamrzání vody potrubí.
Vodní topení nízkém tlaku vyznamenává jednoduchostí,
snadností regulace, nízkou povrchovou teplotou topných těles
a značnou reservací tepla.2.
Není zcela jasné, zda centrální vytápění parou (buď přímo
otopnými tělesy, nebo teplovzdušně) bylo již instalováno při
zrodu objektu nebo byla obdobně, jako případě Národního
muzea, provedena kombinace centrálního parního vytápění
a lokální topidla uhlí pro malé podružné místnosti.
Topení vzduchové vyžaduje malého nákladu zařizovacího
i udržovacího, obsluha nadmíru jednoduchá, není třeba top-
ných těles místnostech vytápěných podmiňuje značnou vý-
měnu vzduchu. Relativně velmi teplý vzduch přiváděný pod
strop sálu, který byl velmi členitý, předával snadno svoji tepel-
nou energii stavební konstrukci. Obyčejně jsou však oba způsoby
kombinovány slouží pak cirkulace zatápění, ventilace pak
dále výkonu vedle větrání.
2. století říkalo „století páry“… Ačkoli vět-
šina lidí páru spojenou železniční dopravou, parní systémy
znamenaly velký technický skok centrálním vytápění budov. Zpočátku jednalo zařízení potřebné pro výrobu
elektřiny, její přenos, distribuci. století tento systém měl
šanci fungovat.Teplovodní vytápění
Informace tom, kdy kde bylo poprvé českých zemích zří-
zeno teplovodní topení, zřejmě odvál čas. let
19. celou dobu užívání okamžiku,
kdy byl vynalezen.3. další části jsou uvedeny jeho přednosti, zejména
úspora paliva. První příklady koncepčních řešení datují
do konce 19. Nicméně zprávy
o jeho uplatnění nalézáme období 80. Hnědé uhlí české stalo
31
Období vzniku parního stroje roku 1918
.ného proudu 110 750 energetická účinnost přeměny
uhlí elektřinu byla jen asi později Toto
období singulární elektrizace charakterizováno jmény Edi-
son nás Křižík. století.
Topení parní doznává nejrozsáhlejšího užití: topení nízkém
tlaku školách, obydlích, nemocnicích, veřejných budovách;
o vysokém tlaku užíváme továrnách, koupelnách, hotelích,
dílnách, kde třeba zvláštní kotelny. Zařizovací náklad poměrně nízký.3. Užívá stejně jako vodní topení nízkém tlaku
v obytných domech, nemocnicích, školách, věznicích, sklenících
a veřejných budovách. století. Tím,
že zvyšovala povrchová teplota stropu, zvyšovala jeho
schopnost sálání tepla podlahu sálu. let 19.3. Topení cirkulací ventilací dochází užití při
výtopu kostelů, sálů slavnostních, přednáškových, výstavních
apod. Teplý vzduch stropu se
ochlazoval podél prosklených ploch proudil podlaze, kde
byly umístěny odváděcí mřížky obou stranách sálu zaústěné
do vertikálních kanálů vedoucích topných komor. ale
jasné, objektu byla již počátku instalována centrální
uhelná kotelna možností zásobování uhlím vývozu popela
ze dvora objektu.
Topení parou nízkém tlaku výhodu, při této sou-
stavě netřeba koncese postavení kotle, možno rychle zatá-
pět, dále lze rozvádět teplo parou veliké vzdálenosti.3.Teplovzdušné vytápění
Od 70.
2.3. Briketování menší ztráty při využití uhlí
„Jednou nejdůležitějších surovin denní potřeby jesti uhlí,
jehož podzemní zásoby jsou národním jměním, kterého mu-
síme vážit ním musíme opatrně hospodařiti bez lehkomysl-
ného plýtvání,“ zaznělo Českém sněmu roce 1895.
2.
2. století.
Výroba elektřiny úzce spjata rozvojem elektrotechnic-
kého průmyslu, jehož vznik českých zemích spadá 80. let 19. Nutno
doplnit, jsme nehospodařili uhlím nejlépe podstatě až
do dnešních dnů především spalovalo. jím vývoj technické dokonalosti (zra-
losti) produktu nebo systému při využití dosažených znalostí
a úrovně techniky. Byly sice jednotlivé kapičky,
které však součtu tvořily potůčky potoky jejích úspor. Miroslava Cejpová popisuje tento způsob
vytápění příkladu Majakovského sálu Národním domě na
Vinohradech.
Do topné komory, které byl umístěn parní ohřívač tak, aby
byl vzduch komory odváděn prostoru nad ohřívačem, byl
pravděpodobně zajištěn přímo volný přívod venkovního vzdu-
chu nasávaný fasády objektu anglického dvorku. Dodal bych, druhou stránku tomu
tvořil člověk, který snažil hledat cesty, jak využívat tepelné
a elektrické energie nejlépe. Více elektřině elektrotech-
nice budu věnovat dalších kapitolách. Pro kotel třeba vždy
postavit zvláštní budovu, poněvadž kotel vysokém tlaku nelze
postavit pod místnostmi obytnými. Ačkoli současného pohledu toto řešení nemá pro mo-
derní stavby logické vysvětlení, domnívám se, podmínkách
staveb stupně techniky koncem 19. hlavního Majakovského sálu lze předpo-
kládat, ohledem stávající řešení, byl vytápěn teplo-
vzdušně samotížně pomocí topných komor parními registry
v suterénu budovy, kde nacházela zmiňovaná uhelná kotelna. při
užití výfuku páry parního stroje topení třeba vždy postarat
se to, aby možno bylo připouštět systému páru ostrou,
poněvadž výfuk závislý velikosti zatížení stroje posky-
tuje obyčejně páry méně, nežli topení vyžaduje. Umožňovala tak akumu-
lace tepla, což bylo ohledem omezené možnosti regulace
výkonu uhelného kotle parní soustavy velmi žádoucí. Uvedené vztahuje na
topení výfukem. škol, divadel obydlí.1. Vzduch topných
komor byl přiváděn prostoru pod stropem Majakovského
sálu.
Ne nadarmo 19. století dochází Praze dalších velkých městech
k výstavbě řady budov, které měly svou dobu moderní způ-
sob vytápění podobě teplého vzduchu. Teplý vzduch přiváděný
patrně vnitřním prostoru sálu dostával obvodovým
stěnám, které době (zvláště prosklené plochy) měly velmi
nekvalitní součinitel prostupu tepla. Zde tyto
odvodní kanály byly přes ručně ovládanou klapku zaústěny do
topné komory pod parní výměník. Tento
vzduch byl přiváděn pod ohřívač jeho množství bylo možno
regulovat přes ručně nastavitelnou klapku. tomto případě
je ohledem rozlehlost Majakovského sálu možnosti ve-
dení vertikálních stavebních kanálů pravděpodobné, topné
komory byly minimálně 3. Patřily mezi Ru-
dolfinum, Národní muzeum Národní divadlo, ale také školy,
nemocnice další.
Při topení parním vysokém tlaku jsou potrubí topná tě-
lesa menší nežli při topení tlaku nízkém.
Základem tohoto systému vytápění hlavního sálu bývalá
topná komora parními výměníky suterénu.
Topení vodou středním tlaku stanoví podobně jako
předešlé. Při topení výfukem, tj
