Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno.
Na obr. Obr. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu).
Obraťme nyní fotodiodám praxi.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla.obr. schéma konfigurace nakrátko.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). praxi neleží pracovní body I
40
Obr., proud závěrném směru se
zvětšuje. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. 3. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. 3.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
