V numerických cvičeních je možno pouze na typickém příkladu ukázat hlavní části řešení a diskutovat získané výsledky. Seznámení se s obvyklými modifikacemi situací a jejich řešením je však nutno zvládnout řešením dalších příkladů formou samostatného studia. V řadě situací si tyto modifikace mohou studenti tvořit sami, chybí však zpětná vazba informace o správnosti postupu a výsledků. Pomůckou tak může být sbírka příkladů doplněných hlavními výsledky a v nutných případech i náznakem postupu řešení. Při výběru příkladů k řešení je třeba dbát na to, aby postupně pokryly celou problematiku včetně modifikací vstupních údajů a postupů řešení. Neméně důležité je skutečné výpočtové zvládnutí řešení, které ...
Vztah 7. pomocí Eulerových vztahů, výrazy dále zjednodušovat tvary
umožňující snadno zjistit vybrané vlastnosti anténní soustavy nebo volit rozmístění nebo
buzení prvků tak, aby anténní soustava měla požadované vyzařovací vlastnosti.
Členem hranaté závorce poslední výsledek liší vztahu 7.
Příklad 7. Při těchto úpravách výhodné, když
rozmístění prvků prostoru jejich budicí proudy jsou vhodným způsobem souměrné.11 )
Zde značí zvolený vztažný proud, např.exp. Záření proudů povrchu reflektoru nahradíme zářením pomocných prvků
umístěných zrcadlově vzhledem skutečným prvkům soustavy.FEKT Vysokého učení technického Brně
Je-li anténní soustava tvořena stejnými prostoru stejně orientovanými prvky, které
pak mají také shodnou funkcí záření )ϕϑ,mF dostaneme vztah
( )
r
jkr
rjkj
I
I
FIE
N
i
i
o
i
mo
−
⎥
⎥
⎦
⎤
⎢
⎢
⎣
⎡
Δ= ∑=
exp
. Např.11 lze bezprostředně využít při numerickém řešení úloh, pro analýzy
vlastností soustav však vhodné jej dále upravit. proud kmitně vybraného prvku (dipólu). Při výpočtu
pak nahradíme celou skutečnou soustavu antén zářičem místě, odkud vychází průvodič r
ve vztahu 7..
Vliv blízké vodivé rovinné plochy rovinného reflektoru možno postihnout využitím
principu zrcadlení.9 pro záření jednoho
prvku. Tento postup
bude ukázán příkladu výpočtu záření soustavy antén hlavních rovinách, závěru kapitoly
pak bude postup zobecněn tak, aby bylo možné určit záření libovolného směru prostoru.
ˆ
. případě prvků
rovnoběžných rovinou reflektoru ještě nutno ověřit, zda zrcadlová soustava jako celek je
skutečně buzena protifázově srovnání skutečnou soustavou (viz Příklad 7. opačnou) fází. skupinovou funkci záření )ϕϑ,skF řešené soustavy, která
závisí jen rozmístění prvků prostoru jejich buzení.exp.
Při výpočtu záření soustav větším počtem prvků možno nejprve určit záření dílčí
soustavy malým počtem prvků řešenou soustavu postupně skládat takových dílčích
soustav. soustavu šesti stejně vzdálených dipólů můžeme rozdělit dvě trojice nebo tři
dvojice dipólů.5
Tři rovnoběžné dipóly leží rovině rovnoběžné rovinou jejich středy mají
shodnou souřadnici Jejich ramena mají délku jsou rovnoběžná osou vzdálenost
středů sousedních dipólů Dipóly jsou buzeny stejně velkými proudy, fáze proudů
v sousedních dipólech směru zpožďuje úhel .,. skutečném zrcadlovém
prvku mají proudy stejnou velikost. Směr proudu obou prvcích stejný prvků kolmých
na vodivou plochu reflektoru opačný prvků rovnoběžných vodivou plochou. všech
případech platí výsledky řešení pouze poloprostoru, kterém leží skutečná soustava. Podle zvoleného postupu skládání pak získáme formálně odlišné výsledky,
které však dají shodnou výslednou intenzitu pole celé soustavy. Tento člen určuje tzv.
Vypočtěte:
a) obecně intenzitu elektrického pole bodech ležících hlavních rovinách
b) při jakém posuvu fází proudů bude soustava rovině maximálně zářit ve
směru odchýleném 60o
od spojnice středů dipólů
c) při jaké vzdálenosti dipólů nebude soustava soufázově buzených dipólů zářit ve
směru spojnice dipólů
d) jak změní výsledky pro dipóly rovnoběžné osou (souosé dipóly,.11).11 zrcadlové prvky pak stejným zářičem zrcadlově souměrným podle plochy
reflektoru buzeným stejně velkým proudem stejnou (resp.60,
1
φϕϑϕϑ 7. Pak je
možné úpravami, např
