baví svými suchými vtipy celou spolenost dvora. jsem tehdy svém rychlém vzplanutí
napsal pod ernou konturu doktorovy sbírky?
Vždy jsem doby nedal sebe, Zde je
ten nebezpený obrázek. Byla ticetiletá cho pana Stein. Vidí jej sice, jaký je, ale pece
jen mediem lásky.
Ano, bylo divadlo pro bohy! Jak jsem na-
psal Lavaterovi; »Dovede neodolateln uchvacovati
244
.
A víneko asi chutná stále.
»Bylo nádherné divadlo, vidti, jak svt
zrcadlí této duši. Vínem bych mu
splácel jeho latinské verše,
A Lotta! Která láska petrvala kdy vzdálenost?
Paní štalmistrová Stein! Musil jsem snad proto
pes Brenner, abych Vás vidl, jaká opravdu jste
a smál svému pošetilému srdci? Nikoliv, zsta-
nete Brennerem tou, kterou jsem miloval a
musil vidti chtj, nechtj, takovou, jakou Vás vi-
dím, Miluji-li dosud, Lotto, toho?
Tob jsem celá léta svoval nejkrásnjší
kvty svého srdce ped celým svtem bych Ti
proto blahoeil —
Ale tento Osud jsem sebe uvrhl ped dva-
nácti lety, stejnou náhodou Vraceje Švý-
car, sešel jsem brzy seznámení výmar-
skými princi panem velkobritánským tlesným
lékaem Zimmermannem, Strassburku dómu
mi ukazoval hannoverský pan doktor svoji sbírku
silhuet. Miluje ím, Jeho
snad bych vedle sebe snesl. Snad proto, aby mne upozornil atrakci
výmarského dvora, jehož návštv jsem pi-
pravoval.
Ne, kráskou již tehdy matka sedmi Steinovic dítek
nebyla
