Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Nemyslete již smutné časy. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
Prvous přisvědčil. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Zazdili mě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Jedná-li se
99
. Vždyt Elektřina není zlá.
„To pravda,“ souhlasil. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek