Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. . Slou
žíme Elektřině. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou.
Ten kývl hlavou. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.“
98
. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.holé médéné dráty. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. štěstí jsem však nic neprovedl. Elektřinu vysokém
napětí.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval
