Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka.
„Pak jim nic nestane.“
76
. Jsem ozdobou celého světa. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty. Vynalezl Edison.
„Neurážej!“ vykřikl. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem. drát vzácných kovů.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali
