Od poslední války uplynula již doba dvou let. Během této svět byl informován o úloze, kterou hrál radar ve válce. Technické knihy jsou řídké a proto jsem se rozhodl podobnou napsati. Zdrojem pro tuto knihu byly hlavně zkušenosti, které jsem načerpal se svým přítelem Josefem Svobodou a vlastní zkušenosti.
Přímá měření ukazují, tato rychlost leží mezi 08
m/sec. Schematicky tedy
představuje naši linku obr.
Za však při vysokých kmitočtech jejichž přenosu slouží,
se uplatňuje jejich samoindukee kapacita. pole, jehož největší rych
lost jest 108 m/sec. Elektrický proud šíří
po lince určitou rychlostí, která závisí konstantách okruhu,
na dielektriku, němž vodiče nalézají frekvenci roz
ruchu.
Transmisní linky mají vždy velmi silné měděné, mnohdy
i postříbřené vodiče. Rychlost rozruchu jest tedy veliká, ale pře
ce jen konečná. 108 m/sec., což jest největší možná rychlost vů
bec. tedy jejich ohmický odpor nepatrný.
v~urvrů trirfrfrv tv|"
1 >
sm/s ema «éh aáH
Kspc tupca mpm eswj šopa
Obr.nejmenšími ztrátami, čímž jsou přímo předurčeny pro použi
tí radaru. ?
ffo . nich bude podrobněji pojednáno druhém díle.
Z obrázku patrno, každou jednotku délkovou při
padá určitá kapacita samoindukee. 77. Připojíme-li tedy linku zdroji sinusoidál-
ního kmitu frekvence 100 c/s, urazí rozruch dobu jedno
. vakuu (přibližně vzduchu),
kdežto jiných prostředcích tato rychlost sníží poměru
odmocniny zvratné hodnoty dielektrické konstanty přísluš
ného isolátoru; nazýváme proto tuto konstantu často též kon
stantou rychlostní. Tuto okolnost vysvětlujeme tím, případě vysokofrek-
ventních kmitů proud (tedy vodič) úlohu vedlejší síd
lem rozruchu prostor vodič obklopující, který svými vlast
nostmi určuje rychlost elektromag
