Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
poli el. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní. Značí písmenou E. náboj Q2,
a nazývá intensita elst.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit.
pole působí vložený tam kladný náboj. poli každého těles. pole kolem dvou nebo více těles el. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst.
Vztah pro intensitu elst. pole el.
Síla která elst. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. tedy veličina vektorová. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit.
Intensita elst.
Jako vektor značí Gř. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. pole určitou stejnou velikost.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst
