Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. poli každého těles.
Síla která elst. Značí písmenou E. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
pole působí vložený tam kladný náboj. pole el. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity.
Vztah pro intensitu elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. tedy veličina vektorová.
Intensita elst. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el.
Jako vektor značí Gř. pole určitou stejnou velikost.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. pole kolem dvou nebo více těles el.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit. poli el. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst
