Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole určitou stejnou velikost. pole el. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
Vztah pro intensitu elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. poli každého těles.
Intensita elst. tedy veličina vektorová.
Síla která elst. poli el.
pole působí vložený tam kladný náboj.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. pole kolem dvou nebo více těles el. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. Značí písmenou E. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst.
Jako vektor značí Gř
