Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
Značí písmenou E. pole určitou stejnou velikost.
Intensita elst.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
Jako vektor značí Gř. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. tedy veličina vektorová.
Vztah pro intensitu elst. pole el.
Síla která elst. poli el. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní. poli každého těles.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. pole kolem dvou nebo více těles el. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el.
pole působí vložený tam kladný náboj. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el
