Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu. poli el.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. pole kolem dvou nebo více těles el. poli každého těles.
pole působí vložený tam kladný náboj.
Síla která elst. tedy veličina vektorová. pole určitou stejnou velikost. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. Značí písmenou E.
Intensita elst. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. pole el. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
Vztah pro intensitu elst. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst.
Jako vektor značí Gř.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el
