Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. pole určitou stejnou velikost. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. Značí písmenou E. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. poli každého těles.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. pole kolem dvou nebo více těles el. poli el.
Intensita elst.
Jako vektor značí Gř. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
pole působí vložený tam kladný náboj. pole el.
Síla která elst. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity.
Vztah pro intensitu elst. tedy veličina vektorová.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit
