Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. pole určitou stejnou velikost.
pole působí vložený tam kladný náboj. pole kolem dvou nebo více těles el.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. náboj Q2,
a nazývá intensita elst.
Jako vektor značí Gř. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
Intensita elst. poli každého těles. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
Vztah pro intensitu elst. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit. Značí písmenou E. tedy veličina vektorová. poli el. pole el. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst.
Síla která elst. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r
