Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. pole určitou stejnou velikost.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. pole el.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
Jako vektor značí Gř.
Vztah pro intensitu elst. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
Intensita elst. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el.
Síla která elst.
pole působí vložený tam kladný náboj. tedy veličina vektorová. Značí písmenou E. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. poli každého těles. poli el. pole kolem dvou nebo více těles el. náboj Q2,
a nazývá intensita elst
