Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. Značí písmenou E. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el.
Síla která elst. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. náboj Q2,
a nazývá intensita elst.
pole působí vložený tam kladný náboj. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst.
Intensita elst. pole určitou stejnou velikost.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. pole kolem dvou nebo více těles el. poli každého těles. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
Jako vektor značí Gř.
Vztah pro intensitu elst. tedy veličina vektorová. poli el. pole el.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit
