Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
Značí písmenou E. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst.
Jako vektor značí Gř. tedy veličina vektorová. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit. pole kolem dvou nebo více těles el. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity. poli každého těles.
Síla která elst. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el. pole el. pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
Vztah pro intensitu elst.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst.
pole působí vložený tam kladný náboj.
Intensita elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. poli el.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst. náboj Q2,
a nazývá intensita elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. pole určitou stejnou velikost
