Abychom mohli fysikální veličiny měřit, musila se ustáno viti pro každou její určitá velikost za jednotku. Všechny přírodní úkazy jsou závislé na prostoru, hmotě a času. Proto všechny fysikální veličiny dělíme na veličiny základní, kterými jsou prostor, hmota a čas, a na veličiny odvozené, mezi něž patří všechny ostatní. Jednotka každé veličiny by mohla být ...
pole V/cm jednotky
O AU
absolutní.
V každém směru tělesa elektrickém stavu najdeme bod,
ve kterém intensita elst.
Rovnice =
r
platí přímo zase jen pro jednotky absolutní elektrostatické soustavy,
Praktická jednotka intensity elst. Takových
bodů nekonečný počet vyplňují plochu, které říkáme hladinová
plocha intensity.
Jako vektor značí Gř. náboje místě intensitě QJr2
působí vzduchoprázdnu el.20
> ^
m Qv
Hodnota poměru udává, jak velký účinek elst. pole kromě velikosti 1fr2) určitý směr smysl,
a stejný směrem smyslem síly která uvažovaném bodě elst. pole pak zní:
E •109 •102 -2- •1011 •~
r. pole el. náboj Q2,
a nazývá intensita elst.
Intensita elst. pole náboje uvažovaném bodě vzdu
choprázdnu. poli el. Značí písmenou E.
Síla která elst.
Vztah pro intensitu elst.
E vycházet V/cm tedy jednotkách 102 menších (bude
jich 102 více) musíme proto pravou stranu rovnice číslem 102
násobit. poli každého těles.
Rovnici upravíme pro coulombech V/cm touto
úvahou:
Q budeme dosazovat coulombech, tedy číslech 109 menších
a musíme proto pravou stranu rovnice číslem 10® násobit.
pole působí vložený tam kladný náboj. náboje Qt
v bodě vzdáleném délku tohoto náboje, vložený tam el. náboj Q2, tedy dána vztahem
p &
Intensita elst. pole určitou stejnou velikost. tedy veličina vektorová. stavu dána
vektorovým součtem intensit, které tom místě vznikly samostatně
v elst. pole kolem dvou nebo více těles el
