1.- Vodní proud a elektrický proud. 2.- Ohmuv zákon 3.- O elektrické ipráci. 4.- Počítadla elektrického proudit. 5.- O elektrickém světle. 6.- Stejnosměrný a střídavý proud. 7.- Transformátory. 8.- Instalace elektrického vedení. 9.- Elektrické stroje. 10.- Elektromotory. 11.- Elektřina
chceme-li přeměniti
proud nízko napjatý proud vysokém na- *
pjetí, nebo naopak. Jest proto třeba konsumní napjetí udě
lat! mnohem nižší. Proud musí býti ovšem střídavý, pak
se železo proudem nesmírně krátkých nepře-
.
Záleží nyní tom. užívá proudu nejvýše do
500 Voltů, žárovky vyrábějí nejvýše pro na
pjetí 250 Voltů, obloukové lampy pak jen asi do
35 Voltů. proto, aby drá
ty mohly biýti néjtenší síť levná.Kdyby se. Naproti tomu rozváděči síti
z elektrárny jest nutno napjetí ještě mnohem
vyšší, než proud stroje.
Transformátor jest zařízen tak, rámu,
složeném železných plechů, jsou dvě cívky,
každá jedné svislých stran. Cívky spolu ni
kterak nesouvisí, nýbrž každá tvoří zcela samo
statný kus pro šebe, ovšem volné dva
konce drátu. Jedna cívka
má jen málo závitů silného drátu, druhá pak
množství závitů drátu tenkého. Naopak zase kdybychom
vsunuli cívky magnet, vznikne drátě cívky
okamžitý proud, při vytažení magnetu pak opět
okamžitý, ale opačhý proud.
V případě prvním vedeme nízko napjatý
proud cívky, jež málo záyitů, cívky
druhé můžeme odebírati pak proud vysokém
napjetí. pohonu
elektromotorů př. měl takový proud rozváděti přímo ke
spotřebitelům, nebylo možno použiti, ne
boť napjetí takové jest příliš vysoké. Základní myšlenkou tranformátoru jest
známý úkaz, vede-li kolem železné tyče
proud drátem, isolovaným svinutým cívky,
železo zmagnetuje.
Jak vyhpvěti tedy požadavku, aby elek
trárny, kde vyrobí proud, napjetí pro kon-
sumenta příliš vysokém, vedl sítě proud
o napjetí ještě mnohonásobně vyšším, aby kon-
sument přece jen dostal proud běžném malém
napjetí?
Docílí toho všeho velmi jednoduchým za
řízením, přístrojem, zvaným
tor
