Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Jednostrannou transformaci možné použít pouze pro takové
předměty f(í), které jsou nulové pro všechna Tato podmínka, která nás
z fyzikálního hlediska nikterak neomezuje, přináší výhodu, vzájemné při
řazení transformačních předmětů obrazů jednoznačné (podle tzv.
Na doplnění těchto vlastností uvádíme ještě větu počáteční hodnotě
Dále budeme předpokládat, uvažovaná racionální funkce H(p) R(p)/Q(p) ryze
vlastní, tj., stupeň polynomu R(p) jejím čitateli menší než stupeň polynomu
Q{p) jejím jmenovateli. Pokud uvažovaná funkce tuto podmínku nesplňuje, mů
žeme vždy tzv..4. Výpočet předmětu racionálnímu obrazu
H(p) . (5.
Z uvedeného současně vyplývá, předmět nevlastní racionální funkci obsahuje
impulsy jejich derivace (viz korespondenci tab.
Zpětnou transformaci vzhledem (5. 21.. přehled základních vlastností Laplaceovy transformace. 21).123)
(5.121)
a větu konečné hodnotě
f(oo) lim F(p) (5.
Laplaceovy obrazy některých elementárních funkcí jsou uvedeny tab.
Vzájemnou korespondenci mezi předměty obrazy Laplaceovy transformace
obvykle zapisujeme symbolicky jako f(ř) F(p) nebo F(p) jSf{f(í)}.119) vyjadřuje vztah
nalevo integrační cesty.Laplaceova transformace charakterizovaná vztahem (5.122)
které nám dovolují danému obrazu F(p) určit počáteční konečnou hodnotu
předmětu f(t), aniž bychom potřebovali znát celý jeho průběh. Lerchovy
věty).
V tab.124) ryze vlastní.
5.2.) ležely
f(0 lim pF{p) (5. dlouhým dělením převést součet
kde stupeň polynomu P(p) nejvýše takže funkce (5.119) nazývá jedno
stranná rozdíl oboustranných transformací, jejichž definiční integrál má
meze —oo, oo. Zpětná trans
formace symbolicky vyjadřuje zápisem f(í) _1{F(p)}.124)
244
.
'<7 joO
kde kladná konstanta musí být zvolena tak, aby všechny póly funkce F(
