"
Pavlovova hypothesa poukazovala schopnost atomů „budit se" při
vzájemném chemickém působení, rozdíl hypothesy Berzeliovy, který
předpokládal, atomy mají konstantní elektrický náboj. Tyto částice označují jménem atomy. Jméno Pavlovovo,
který učinil první kroky cestě poznání stavby atomů podstaty chemické
afinity jenž předešel myšlenky Bohrovy, Rutherfordovy Thompsonovy, mělo
by být vepsáno zlatým písmem dějin fysiky. hle, našel jiný ruský
chemik Butlerov, který geniálně předešel pochopení povahy chemické
vazby atomů." „Když atomy
vzájemně sloučí," pokračuje Pavlov, „vzbuzují při tom nesouhlasné elektřiny. Tuto proměnlivost
nedovedla vysvětlit ani jedna tehdejších theorii.nabitého kladně, jednoho elektronu, nesoucího náboj záporný, čteme obdivem
Pavlovova slova, která napsal před celým stoletím.
Na přiklad významný anglický fysik Maxwell psal, atom nelze půlit, že
92
. molekule vody váže atom kyslíku dva atomy vodíku; kyslík tedy dvoj-
mocný.
Ukázalo však, valence není všech prvků konstantní. již uvažovalo „kapacitě" atomů, jejich schopnosti
slučovat určitým množstvím atomů jiných prvků. Před
vídavost ruského učence zvítězila. valenční jednotku byla přijata valence atomu vo
díku.
Vynikající práce, odhalující tajemství stavby atomu, uveřejnil koncem
XIX. těch dobách nebyl ještě objeven elektron, nebyla ještě známa radio
aktivita.
Když přemýšlel tom, proč atomy slučují molekuly, napsal Pavlov své
práci polární atomistické theorii chemie" toto: „Tělesa skládají částic
o konstantní váze, které při chemických reakcích vzájemně nepronikají, nýbrž
vzájemně slučují. století ruský učenec Boris Nikolajevič Čičerin.
Ve snaze vysvětlit schopnost atomů vzájemně slučovat vytvářeli učenci
nové theorie.
To platí také chloru, železe mnohých jiných prvcích. molekule amoniaku dusík troj-
mocný atd. Tato „kapacita" byla na
zvána valence (mocnost). Přijde-li doba, která objasní souvislost mezi všemi druhy tohoto
pohybu, najde pro chemismus theorie mechanická." skutečně hlediska
nynějšího učení valenci vysvětluje chemická vazba podstatě silami magne
tickými, které jsou vlastně výsledkem pohybu částic atomu, elektronů. Atomy učenci představovali jako částice nedělitelné.
„Je možné, mýlí ten," psal Butlerov, „kdo nazývá všechny chemické
děje pohybem. Pavlovovo bystré po
znání podstaty chemické afinity později úplně potvrdilo. Některé prvky,
jako příklad zinek, některých sloučeninách chovají jako dvojmocné,
v jiných jako čtyrmocné.
Čičerinovy články, nichž vyložil své názory stavbu atomu, objevily se
v osmdesátých letech XIX.
A protože chemické slučování uskutečňuje mezi atomy, musí mezi nimi také
nastat buzení nesouhlasné elektřiny, tom také záleží vzájemný vliv atomů. století publikacích Ruské fysikálněchemické spo
lečnosti. molekule kyseliny chlorovodíkové (solné) vodík chlor slučuji
atom atomem, jsou tedy jednomocné. Síra vyskytuje dvojmocná, čtyrmocná šestimocná.
Hluboké myšlenky vyslovil Pavlov také podstatě chemické afinity atomů
