molekule vody váže atom kyslíku dva atomy vodíku; kyslík tedy dvoj-
mocný. valenční jednotku byla přijata valence atomu vo
díku. hle, našel jiný ruský
chemik Butlerov, který geniálně předešel pochopení povahy chemické
vazby atomů.
Když přemýšlel tom, proč atomy slučují molekuly, napsal Pavlov své
práci polární atomistické theorii chemie" toto: „Tělesa skládají částic
o konstantní váze, které při chemických reakcích vzájemně nepronikají, nýbrž
vzájemně slučují.
„Je možné, mýlí ten," psal Butlerov, „kdo nazývá všechny chemické
děje pohybem.
To platí také chloru, železe mnohých jiných prvcích. Přijde-li doba, která objasní souvislost mezi všemi druhy tohoto
pohybu, najde pro chemismus theorie mechanická. století ruský učenec Boris Nikolajevič Čičerin.
Čičerinovy články, nichž vyložil své názory stavbu atomu, objevily se
v osmdesátých letech XIX." „Když atomy
vzájemně sloučí," pokračuje Pavlov, „vzbuzují při tom nesouhlasné elektřiny. Některé prvky,
jako příklad zinek, některých sloučeninách chovají jako dvojmocné,
v jiných jako čtyrmocné. Tuto proměnlivost
nedovedla vysvětlit ani jedna tehdejších theorii.
Ukázalo však, valence není všech prvků konstantní. Jméno Pavlovovo,
který učinil první kroky cestě poznání stavby atomů podstaty chemické
afinity jenž předešel myšlenky Bohrovy, Rutherfordovy Thompsonovy, mělo
by být vepsáno zlatým písmem dějin fysiky. Tyto částice označují jménem atomy. Před
vídavost ruského učence zvítězila. molekule kyseliny chlorovodíkové (solné) vodík chlor slučuji
atom atomem, jsou tedy jednomocné." skutečně hlediska
nynějšího učení valenci vysvětluje chemická vazba podstatě silami magne
tickými, které jsou vlastně výsledkem pohybu částic atomu, elektronů.
Ve snaze vysvětlit schopnost atomů vzájemně slučovat vytvářeli učenci
nové theorie."
Pavlovova hypothesa poukazovala schopnost atomů „budit se" při
vzájemném chemickém působení, rozdíl hypothesy Berzeliovy, který
předpokládal, atomy mají konstantní elektrický náboj. Pavlovovo bystré po
znání podstaty chemické afinity později úplně potvrdilo. již uvažovalo „kapacitě" atomů, jejich schopnosti
slučovat určitým množstvím atomů jiných prvků.
Vynikající práce, odhalující tajemství stavby atomu, uveřejnil koncem
XIX. molekule amoniaku dusík troj-
mocný atd. Tato „kapacita" byla na
zvána valence (mocnost).nabitého kladně, jednoho elektronu, nesoucího náboj záporný, čteme obdivem
Pavlovova slova, která napsal před celým stoletím. Síra vyskytuje dvojmocná, čtyrmocná šestimocná.
A protože chemické slučování uskutečňuje mezi atomy, musí mezi nimi také
nastat buzení nesouhlasné elektřiny, tom také záleží vzájemný vliv atomů.
Na přiklad významný anglický fysik Maxwell psal, atom nelze půlit, že
92
. Atomy učenci představovali jako částice nedělitelné.
Hluboké myšlenky vyslovil Pavlov také podstatě chemické afinity atomů. století publikacích Ruské fysikálněchemické spo
lečnosti. těch dobách nebyl ještě objeven elektron, nebyla ještě známa radio
aktivita
