Atomy učenci představovali jako částice nedělitelné.
Čičerinovy články, nichž vyložil své názory stavbu atomu, objevily se
v osmdesátých letech XIX.nabitého kladně, jednoho elektronu, nesoucího náboj záporný, čteme obdivem
Pavlovova slova, která napsal před celým stoletím. Síra vyskytuje dvojmocná, čtyrmocná šestimocná.
Hluboké myšlenky vyslovil Pavlov také podstatě chemické afinity atomů.
„Je možné, mýlí ten," psal Butlerov, „kdo nazývá všechny chemické
děje pohybem. hle, našel jiný ruský
chemik Butlerov, který geniálně předešel pochopení povahy chemické
vazby atomů.
A protože chemické slučování uskutečňuje mezi atomy, musí mezi nimi také
nastat buzení nesouhlasné elektřiny, tom také záleží vzájemný vliv atomů. století publikacích Ruské fysikálněchemické spo
lečnosti. Pavlovovo bystré po
znání podstaty chemické afinity později úplně potvrdilo.
Vynikající práce, odhalující tajemství stavby atomu, uveřejnil koncem
XIX." „Když atomy
vzájemně sloučí," pokračuje Pavlov, „vzbuzují při tom nesouhlasné elektřiny.
To platí také chloru, železe mnohých jiných prvcích." skutečně hlediska
nynějšího učení valenci vysvětluje chemická vazba podstatě silami magne
tickými, které jsou vlastně výsledkem pohybu částic atomu, elektronů.
Ukázalo však, valence není všech prvků konstantní. Jméno Pavlovovo,
který učinil první kroky cestě poznání stavby atomů podstaty chemické
afinity jenž předešel myšlenky Bohrovy, Rutherfordovy Thompsonovy, mělo
by být vepsáno zlatým písmem dějin fysiky. Přijde-li doba, která objasní souvislost mezi všemi druhy tohoto
pohybu, najde pro chemismus theorie mechanická. Tyto částice označují jménem atomy. molekule vody váže atom kyslíku dva atomy vodíku; kyslík tedy dvoj-
mocný. Tuto proměnlivost
nedovedla vysvětlit ani jedna tehdejších theorii.
Ve snaze vysvětlit schopnost atomů vzájemně slučovat vytvářeli učenci
nové theorie. Tato „kapacita" byla na
zvána valence (mocnost). molekule kyseliny chlorovodíkové (solné) vodík chlor slučuji
atom atomem, jsou tedy jednomocné."
Pavlovova hypothesa poukazovala schopnost atomů „budit se" při
vzájemném chemickém působení, rozdíl hypothesy Berzeliovy, který
předpokládal, atomy mají konstantní elektrický náboj. století ruský učenec Boris Nikolajevič Čičerin. již uvažovalo „kapacitě" atomů, jejich schopnosti
slučovat určitým množstvím atomů jiných prvků. těch dobách nebyl ještě objeven elektron, nebyla ještě známa radio
aktivita.
Na přiklad významný anglický fysik Maxwell psal, atom nelze půlit, že
92
. Před
vídavost ruského učence zvítězila.
Když přemýšlel tom, proč atomy slučují molekuly, napsal Pavlov své
práci polární atomistické theorii chemie" toto: „Tělesa skládají částic
o konstantní váze, které při chemických reakcích vzájemně nepronikají, nýbrž
vzájemně slučují. valenční jednotku byla přijata valence atomu vo
díku. Některé prvky,
jako příklad zinek, některých sloučeninách chovají jako dvojmocné,
v jiných jako čtyrmocné. molekule amoniaku dusík troj-
mocný atd
