těch dobách nebyl ještě objeven elektron, nebyla ještě známa radio
aktivita. molekule amoniaku dusík troj-
mocný atd.nabitého kladně, jednoho elektronu, nesoucího náboj záporný, čteme obdivem
Pavlovova slova, která napsal před celým stoletím. století publikacích Ruské fysikálněchemické spo
lečnosti." „Když atomy
vzájemně sloučí," pokračuje Pavlov, „vzbuzují při tom nesouhlasné elektřiny.
Na přiklad významný anglický fysik Maxwell psal, atom nelze půlit, že
92
. již uvažovalo „kapacitě" atomů, jejich schopnosti
slučovat určitým množstvím atomů jiných prvků.
Ve snaze vysvětlit schopnost atomů vzájemně slučovat vytvářeli učenci
nové theorie. molekule vody váže atom kyslíku dva atomy vodíku; kyslík tedy dvoj-
mocný. valenční jednotku byla přijata valence atomu vo
díku. století ruský učenec Boris Nikolajevič Čičerin. Některé prvky,
jako příklad zinek, některých sloučeninách chovají jako dvojmocné,
v jiných jako čtyrmocné." skutečně hlediska
nynějšího učení valenci vysvětluje chemická vazba podstatě silami magne
tickými, které jsou vlastně výsledkem pohybu částic atomu, elektronů. Tuto proměnlivost
nedovedla vysvětlit ani jedna tehdejších theorii."
Pavlovova hypothesa poukazovala schopnost atomů „budit se" při
vzájemném chemickém působení, rozdíl hypothesy Berzeliovy, který
předpokládal, atomy mají konstantní elektrický náboj.
A protože chemické slučování uskutečňuje mezi atomy, musí mezi nimi také
nastat buzení nesouhlasné elektřiny, tom také záleží vzájemný vliv atomů. Pavlovovo bystré po
znání podstaty chemické afinity později úplně potvrdilo.
To platí také chloru, železe mnohých jiných prvcích. Síra vyskytuje dvojmocná, čtyrmocná šestimocná. Tato „kapacita" byla na
zvána valence (mocnost). Atomy učenci představovali jako částice nedělitelné. molekule kyseliny chlorovodíkové (solné) vodík chlor slučuji
atom atomem, jsou tedy jednomocné.
Hluboké myšlenky vyslovil Pavlov také podstatě chemické afinity atomů. Tyto částice označují jménem atomy.
Když přemýšlel tom, proč atomy slučují molekuly, napsal Pavlov své
práci polární atomistické theorii chemie" toto: „Tělesa skládají částic
o konstantní váze, které při chemických reakcích vzájemně nepronikají, nýbrž
vzájemně slučují. Jméno Pavlovovo,
který učinil první kroky cestě poznání stavby atomů podstaty chemické
afinity jenž předešel myšlenky Bohrovy, Rutherfordovy Thompsonovy, mělo
by být vepsáno zlatým písmem dějin fysiky. hle, našel jiný ruský
chemik Butlerov, který geniálně předešel pochopení povahy chemické
vazby atomů. Před
vídavost ruského učence zvítězila.
„Je možné, mýlí ten," psal Butlerov, „kdo nazývá všechny chemické
děje pohybem.
Vynikající práce, odhalující tajemství stavby atomu, uveřejnil koncem
XIX.
Čičerinovy články, nichž vyložil své názory stavbu atomu, objevily se
v osmdesátých letech XIX.
Ukázalo však, valence není všech prvků konstantní. Přijde-li doba, která objasní souvislost mezi všemi druhy tohoto
pohybu, najde pro chemismus theorie mechanická
