Odpověď
následuje jen jeden reflex. psa byly vytvořeny dva pokrmové podmíněné
reflexy vnější vnitřní. posledních dvacet let vytvořil svou školu, která neobyčejně
plodně rozvíjela Pavlovovo učení. Výsledkem celkové chování organismu.
Studiem „vnitřního smyslu" zabýval žák Pavlova Konstantin
Michajlovič Bykov.
Co nastane, jestliže signály jednoho téhož typu ohlásí současně vněj
šího vnitřního prostředí? Kterého nich bude organismus dbát? bylo
ověřeno pokusem zvířaty.
558
.
Byl proveden jiný pokus. Byla studována řídicí
úloha mozku činnosti ledvin, jater, srdce, cév, dýchacího ústrojí zažívacích
cest, výměně látek atd. psa vytvořil nový, podmíněný reflex.
Zjistilo se, pro každou činnost všech orgánů možno vytvořit podmíněný
reflex.
Tak činnost všech tělesných orgánů řízena mozkem. Tato škola ještě hlouběji pronikla vzájemné
spojitosti mezi mozkem vnitřním prostředím organismu. Sliny řinou, tlapa
se nehýbá, avšak pes potravu nepřijímá.
Během vývoje závisel život organismu přizpůsobování nepřetržitým
změnám vnějšího prostředí, takové přizpůsobování vedlo specialisaci zdo
konalení smyslových orgánů. psa byly vytvořeny dva podmíněné reflexy,
vnitřní pohybový vnější pokrmový.
Nyní zcela jasné, mozek dostává signály vnitřních „událostech",
které nakonec projeví chování zvířat. Když zapůsobili podnět pohybový, pes
pozvedl tlapu. Voda
jiné teploty opojení nevyvolala. Avšak postačilo jen zaměnit oba podněty, místo vnitřního
vřadit vnější, hned nastoupila zábrana, pes přestal žrát. žaludku psa byl trubkou vléván líh určité koncentrace určité teploty.pracovní činností člověka vzniklo vědomí který sice podřídil vědomí, ale
nezanikl. Potom, udržujíce tento podnět, připojili podnět pokrmový; tu
pohybová reakce byla přerušena nastalo vyměšování slin. několika pokusech opojením byla žaludku vlévána
voda téže teploty, jakou měl líh, pes byl opilý vodě stejně jako lihu.
Jestliže hned vnějším podnětu jídlu byl dán podnět vnitřní, touha po
pokrmu zvýšila.
U vnitřních orgánů byla nalezena zvláštní citlivá ústrojí, která vnímají
změny tlakové, chemické zpravují tom přední mozek.
Tento smysl jakýmsi „šestým", „vnitřním" smyslem člověka.
Pavlovovi žáci objevili vzájemné působení nejen mezi předním mozkem
a vnějším prostředím, nýbrž mezi mozkem prostředím vnitřním; mozek odpo
vídá podráždění jater, srdce, cév, dýchacího ústrojí, zažívacího ústrojí atd.
Tyto pokusy dokázaly, mozku děje jakési „oddělování" signálů
z prostředí vnitřního vnějšího jejich třídění podle „důležitosti".
Na vnější podněty následuje okamžitá informace mozku, měřitelná setiny
vteřiny, vnitřní následuje reakce pomalejší. Když účinkovaly oba podněty současně, pes potravy
nedotkl.
Nastávalo opojení.
Bylo dokázáno, vnitřní orgány mají své prostředí, které obklopuje,
avšak orgány samy jsou obdařeny schopností vnímat změny tohoto prostředí
