Sečenov zjistil při pokusech žabami, části předního mozku reagují
na podráždění nestejně.
Vyšší živočichové člověk mají složitou nervovou soustavu, spojující činnost
mozku čidly orgány pohybu. Částečná zábrana dává mož
nost soustředit jedno nejdůležitější dráždidlo, jež převládne nad ostatními.
Dlouhou dobu považovala psychická činnost člověka něco nezemského,
nehmotného, „jiskru božského rozumu", kterou, jak zdálo, nebylo lze
studovat takovými methodami, jakými studujeme činnost tělesnou.
Reakce podráždění vyšších živočichů děje ovšem mnohem složitěji
než nálevníků. Sůl škodlivá, kdežto kyslík pro život ne
zbytný. Pouhá citlivost sama sobě neměla vý
znamu, kdyby vzápětí nenastaly změny stavu celého organismu nebo jeho
částí. Přímá odpověď organismu takové podráždění nazývá reflex. Tuto důležitou otázku všech hlavních rysech vymezila
a řešila ruská věda. Tento vědec našel místech zrakových hrbolků úsek
předního mozku, který brzdí, zadržuje reflexy.
Mladý ruský vědec Ivan Michajlovič Sečenov směle nadzvedl závoj nad
dosud temnou oblastí psychologických jevů. Smyslovými orgány mozek zpravován
o všech změnách, které dějí okolí, pohybové orgány zařizují podle toho
svou reakci. Příčiiiou pohybu nálevníka podráždění buď solí, nebo kyslí
kem, jejž vylučuje vodní řasa. Zato zase shluknou ze
lené vodní řasy.Í
Ruští vědci, studujíce životnost orgánů lidského těla, setkali otázkou
vlivu, který mají nervy nervová střediska, nejjednodušších uzlin až
k přednímu mozku. Je
551
.
U nejjednodušších živočichů mají tyto odpovědi reflexy ráz bezděčný,
automatický. Bez přizpůsobení podmínkám prostředí
nemohl organismus udržet. Ukázal, vyšší nervovou činnost
člověka možno studovat pokusnou methodou. Nepatrní nálevníci chvatně pohybují krůpěji vody dozadu
i dopředu, jako nebyli nijak závislí okolním světě, stačí však jen vhodit
do kapky krystalek soli nálevníci ihned vzdálí.
Když Sečenov konal své pokusy žábou, objevil začátky nervové
činnosti organismu, která vrcholu svého vývoje odlišuje člověka ode všech
jiných tvorů mnohá století nazývala „duší" „obrazem božím".
Zábrana chrání nervová centra před přepracováním, vyřazujíc čas spánku,
zapomnění neb omámení spojení prostředím. Schop
nost organismu reagovat změny vnějším prostředí účelnými úkony to
je nejdůležitější vlastnost všeho živého.
Mezi vlivy, které organismus vykonává vnější prostředí, patří také po
dráždění. Učenci se
při zkoumání fýsiologických procesů plaše zastavovali hranic, nichž za
čínala sféra „duševních" procesů. Různá podráždění vyvolávají přiměřenou odpověď.
Každá živá bytost ustavičné součinnosti okolním prostředím. Tento úsek byl později na
zván „sečenovovské centrum" úkaz sám dostal název „centrální zábrana"
