Pouhá citlivost sama sobě neměla vý
znamu, kdyby vzápětí nenastaly změny stavu celého organismu nebo jeho
částí.
Reakce podráždění vyšších živočichů děje ovšem mnohem složitěji
než nálevníků.
Když Sečenov konal své pokusy žábou, objevil začátky nervové
činnosti organismu, která vrcholu svého vývoje odlišuje člověka ode všech
jiných tvorů mnohá století nazývala „duší" „obrazem božím".
Zábrana chrání nervová centra před přepracováním, vyřazujíc čas spánku,
zapomnění neb omámení spojení prostředím.
U nejjednodušších živočichů mají tyto odpovědi reflexy ráz bezděčný,
automatický.
Dlouhou dobu považovala psychická činnost člověka něco nezemského,
nehmotného, „jiskru božského rozumu", kterou, jak zdálo, nebylo lze
studovat takovými methodami, jakými studujeme činnost tělesnou. Tuto důležitou otázku všech hlavních rysech vymezila
a řešila ruská věda. Tento vědec našel místech zrakových hrbolků úsek
předního mozku, který brzdí, zadržuje reflexy. Přímá odpověď organismu takové podráždění nazývá reflex. Částečná zábrana dává mož
nost soustředit jedno nejdůležitější dráždidlo, jež převládne nad ostatními. Zato zase shluknou ze
lené vodní řasy. Učenci se
při zkoumání fýsiologických procesů plaše zastavovali hranic, nichž za
čínala sféra „duševních" procesů. Tento úsek byl později na
zván „sečenovovské centrum" úkaz sám dostal název „centrální zábrana". Ukázal, vyšší nervovou činnost
člověka možno studovat pokusnou methodou. Bez přizpůsobení podmínkám prostředí
nemohl organismus udržet.
Sečenov zjistil při pokusech žabami, části předního mozku reagují
na podráždění nestejně.
Mladý ruský vědec Ivan Michajlovič Sečenov směle nadzvedl závoj nad
dosud temnou oblastí psychologických jevů. Nepatrní nálevníci chvatně pohybují krůpěji vody dozadu
i dopředu, jako nebyli nijak závislí okolním světě, stačí však jen vhodit
do kapky krystalek soli nálevníci ihned vzdálí.
Vyšší živočichové člověk mají složitou nervovou soustavu, spojující činnost
mozku čidly orgány pohybu. Smyslovými orgány mozek zpravován
o všech změnách, které dějí okolí, pohybové orgány zařizují podle toho
svou reakci. Různá podráždění vyvolávají přiměřenou odpověď.
Každá živá bytost ustavičné součinnosti okolním prostředím. Příčiiiou pohybu nálevníka podráždění buď solí, nebo kyslí
kem, jejž vylučuje vodní řasa. Schop
nost organismu reagovat změny vnějším prostředí účelnými úkony to
je nejdůležitější vlastnost všeho živého. Je
551
.Í
Ruští vědci, studujíce životnost orgánů lidského těla, setkali otázkou
vlivu, který mají nervy nervová střediska, nejjednodušších uzlin až
k přednímu mozku.
Mezi vlivy, které organismus vykonává vnější prostředí, patří také po
dráždění. Sůl škodlivá, kdežto kyslík pro život ne
zbytný
