„Mám dokonce to,“ psal Samojlovič, „že zahraniční university, kde naši
533
. Avšak mikroskopické výzkumy umožnily
Samojlovičovi dospět konečnému závěru: nenašel, jak píše, žádného hmyzu
ani vzduchu, ani předmětech, ani příbytcích lidí nemocných morem. Když lékař operuje vředy nemocných, dotýká prsty hnisu. své
zprávě Kinburnu, datované listopadu 1787 určené Poťomkinovi, píše:
„ Činnost vynikající hrdinství pana kolegiálního rady doktora medicíny Samoj-
loviče, osvědčené zdejších místech, nejsou Vaší Jasnosti neznámy.
Postupně člověk stává odolným proti skutečnému onemocnění. století proslulí lékaři Zabolotnyj
a Vysokovič.
Samojlovič byl také vynikajícím vojenským lékařem. Avšak proti-
morové očkování nebylo tehdy ruskou vládou schváleno.**
Danilo Samojlovič vřele miloval svou vlast. Tento prostředek ověřil sám sobě. vše
dostatečně prokázal nyní svým laskavým dozorem lékařské činitele při vý
konu jejich povinností napomáhal všem, kdo strádali nemocemi zvláště
ranami utrženými nepřítele utkání pod Kinbumem dne října, velikému
množství ulehčil poskytl úlevu, takže mohu spravedlnosti dosvědčit, jsem
s jeho uměním činností plně spokojen. Měl
k disposici jeden nejdokonalejších mikroskopů doby, nicméně však ještě
neměl možnost nalézt morový bacil.
A Samojlovič uzavírá, mor přenáší jakýmisi „neviditelnými semeny**. Vzal oděv nemocných
morem, nejprve jej nakouřil pak jej oblékl. Protestoval proti přeceňování
ciziny trval tom, aby lékařské vědomosti ruském národě rozšiřovaly
mateřským, ruským jazykem; mínil tím spisy ruských lékařů, nutných dosa
žení doktorátu. Samojlovič neváhal použít boji proti moru.
Za jeden prostředků potírání moru považoval tento vědec desinfekci tabá
kovým kouřem.
A poněvadž často pokožce prstů bývají oděrky, vniká morový jed kůže.
Roku 1782 vytištění Samojlovičovy práce očkování proti moru**,
jmenovala francouzská Lékařská akademie čestným členem.více tam hlavně čele spáncích velmi těžkou bolest, která pociťuje
zejména chvíli agónie, avšak našel jsem tam všechny části obvyklé poloze
a témž stavu jako těch, kdo umírali nikoli morovou ránu.
Samojlovič psal, lékaři stýkajíce nemocnými, jaksi nepozorovatelně
dostávají mor.
Samojlovič položil základy ještě jedné methodě boje strašnou nemocí —
očkování. boji proti moru po
užili methody očkování teprve konci XIX. Jeho zásluhy tomto
oboru vysoko cenil veliký ruský vojevůdcé Alexander Vasiljevič Suvorov. Potom jsem
pozoroval střeva, žaludek, játra, plíce všechny ostatní vnitřnosti shledal
jsem, nic toho není poškozeno, kromě srdce, které bylo naplněno jakousi
žlutou hmotou, podobnou čerstvému husímu sádlu, tudíž docela jinou, než
jakou vídáme osob zemřelých jinými nemocemi/*
Samojlovič neomezil studium změny vnitřních orgánů vlivem nemoci
a přistoupil mikroskopickému zkoumání „podstaty morového jedu**. Avšak nákaza nenastala, což znamenalo, že
prostředek byl správný. Bez takového opatření obleku byla
by nákaza morem nevyhnutelná
