Ve vojenských řádech doby Petra Velikého prvé poukazuje dů
ležitost pozemních obranných staveb době vzrůstající bojové síly dělostřelectva.
Na Západě báli používat podobných staveb ještě mnohem později, kon
cem XVIII.
Vlastnosti ruského vojáka, který žádných okolností neustoupí před ne
přítelem, měly vliv přípravu bojiště Borodina.
Je zajímavé, době Petra Velikého prvé objevily zvláštní kasematy,
chránící pevnostní posádku před dělostřeleckou palbou. Velitelé pevností nepotřebovali
obávat, vojáci při prvním nebezpečí skryjí zdech kasemat.” byl názor zahraničních velitelů ženijní služby.Známé slovo „ženista“ objevilo Rusku doby Petra I. Statečná
obrana Bagrationových opevnění, dělostřelecké reduty Rajevského vůbec celý
průběh tohoto velikého boje ukázaly, jak veliké škody může útočící armádě
způsobit aktivní pevná obrana. století.
Odporovala tradiční, dávno ustálené soustavě celistvých opevnění. Ale
švédské bojové formace byly ihned porušeny, protože reduty byly značně vysu
nuty kupředu. Prostranství mezi
redutami bylo ostřelováno pušek, kdežto jízdní pluky podporovaly opevnění
z týlu.
Petrova myšlenka vytvářet vysunuté přední posice byla dcbě novinkou. Kasematy
sloužily ochraně jen při silné dělostřelecké palbě, níž vojáci směle bih
přímo nepřítelem. „Kasematy, bezpečné proti dělostřelecké palbě, působí ne
příznivě odvahu vojáků, kteří při bombardování zdráhají vyjít, aby odrazili
útok.
Tu stu letech ukázala ruská opevňovací věda plné slávě.
Ruské opevňování však shodovalo zvláštní povahou ruského vojáka, pro
něhož vlast nade všecko. Zájmy čest státu, jehož službách bojovali, byly žoldnéřům cizí.
Na jeho pokyn byl utvořen zvláštní „oddíl ruských vojenských stavitelů”,
zvaných ženisté, který položil základy ruského opevňovacího umění.
Dnes, kdy pěchota ohrožována mocnými bojovými prostředky, pro ni
nejlepší ochranou země.
Na přístupech Poltavě bylo vysunuto před hlavní síly ruské armády deset
redut, pozemních opevnění, určených kruhové obraně.
454
.
Ruská armáda, armáda národní nikoli žoldnéřská, celém světě pro
slavila prudkostí útoku houževnatostí obrany.
Armády mnohých států západní Evropy zpravidla skládaly vojsk na
jatých žold.
Zuby redut rozčísly jako ohromný hřeben, postavený cestu postupujících
vojsk, sevřené šiky Švédů zmatené hloučky.
Potom vyřítily hlavní síly ruských vojsk drtily rozptýlené řady nepřítele.
Skvělá kvalita ruského opevňovacího umění jasně projevila poltavské
bitvě Švédy. Když vojáci zahrabou země, zákopů, utrpí za
silné palby jen nepatrné ztráty. Jejich mínění nás
neudivuje.
Když švédská vojska narazila reduty, musila rozvinout bojové for
mace, jak dělalo Západě, když vojska narazila souvislá opevnění
