století
v západní Evropě Americe, znovu dokazuje neobyčejnou vědeckou jasno-
zřivost ruských učenců.
Zásluha vytvoření vědy reaktivním pohybu náleží Konstantinu Eduar-
doviči Ciolkovskému.
Za ten čas byly Francie, Anglie Amerika donuceny dvakrát Japonsko
dokonce třikrát přezbrojit své armády, protože zbraně, schválené vládami těchto
států, rychle zastarávaly.
Kdo tuto pušku neznal! Tři pokolení vojáků bránila vlast touto puškou
v ruce. „Ale ještě věda, kterou třeba teprve vytvořit,** napsal nedlouho
před svou smrtí.
Konstantinov, který provedl veliké množství pokusů, vytvořil zvláštní
aparaturu zkoušení raket položil základy učení přístrojích reaktivním
pohonem.Cizí vlády, když Rusku objednávaly vybavení závodů výrobu raket,
'trvaly tom, „zařízení výrobu raket musí být zhotoveno podle methody
Konstantinovovy**.
Vynálezci pušky, kapitánu Sergeji Ivanoviči Mosinovi podařilo sestrojit
tuto zbraň tak dokonale, skoro beze všech konstrukčních změn úspěšně
užívalo půl století. Jinou část pušek posypávali popelem prachem.
Tento velký ruský učenec byl tvůrcem tryskového motoru, němž jsme již
psali kapitole „Ruské motory**.
Minulost raket spjata ruskou vědou jejich budoucnost vědou
sovětskou.
Tato práce nepozbyla významu dodnes.
V dnešní době tryskového motoru neužívá pouze letectví, nýbrž po
honu reaktivních střel. Vojáci házeli zcela nové pušky zem bláta, skládali
je jam zasypávali pískem.
P Ú
V roce 1941 byly oslavovány padesátiny „ruské tříčárkové pušky, vzor
z roku 1891“. Konal profesor mechaniky Ivan Vsevolodovič Meščerskij,
který vydal dílo, nazvané „Dynamika proměnné hmoty**.
395
. Ciolkovskij Meščer
skij svými pracemi vytyčili desetiletí dopředu cestu rozvoje nového odvětví
techniky. To, mnohé jejich práce byly náhle „objeveny** XX.
Na jedné hlavních ruských střelnic roce 1890 děla první pohled
nepochopitelná věc.
Je třeba říci, dálkové střely „V-2“, které svého času způsobily takový
rozruch, měly tryskový pohon, založený zcela principech, které již roce 1903
vypracoval Ciolkovskij pro kosmickou loď.
Prvá bádání pohybu rakety prostorem uskutečnila roce 1897, to
rovněž Rusku. Tato práce, které
jsme také zmínili kapitole „Tvůrci mechaniky**, matematickým vysvětle
ním letu rakety, jejíž váhy postupně ubývá, podle toho, jak hořením ubývá
prachu
