Suvorovova vojska zmocnila prvotřídní turecké pevnosti, vybudované
německými francouzskými specialisty.
Velkolepou úlohu mělo ruské dělostřelectvo při vyhnání Napoleonových
vojsk při hrdinné obraně Sevastopolu.
O prvenství ruského dělostřelectva krásně vypráví jeden historických
dokumentů doby: „Prušácké dělostřelectvo bylo hřmění našich děl bez
mocné nemohlo najít stanoviště, protože jim naše děla nikde nedovolila.
Ruská armáda, ozbrojená těmito děly, zvítězila roce 1759 Kunners-
dorfu rok nato ostřelovaly „Jednorožci** Berlín.
V ruském letopise vypráví, jak roku 1558 při dobývání Narvy vojsky
Ivana Hrozného psala německá posádka svému velmistrovi: „Jestliže nám ne
pošlete posilu, nebudeme moci odolat takové velké palbě vzdáme města
i posice. Nechť vyjádří své mínění ti, kdož sobě pocítili, dokáží ruští dělo
střeleb
Moskevský vrchní dělostřelec Štěpán ostřeloval roce 1514 Smolensk,
obsazený polskými vojáky, jak sdělují polští historikové, „strašnou činností
svých děl rozkolísal hradby srážel lidi celých houfech**.
Při útoku Izmail tak ruští dělostřelci rychle umlčeli nepřátelská děla. zajímavé, západní historikové přiznávají myšlenku
formování plukovního dělostřelectva švédskému králi Gustavu Adolfovi, který
převzal tento nápad Ruska, svých vojenských neúspěších Pskova. tomu
došlo teprve půl století prvních ruských zkušeností, které skvěle
osvědčily.
387
.Přehled historie ruských děl byl neúplný, kdybychom nevzpomněli
hrdinských činů mužů, bojujících těmito zbraněmi proti nepříteli ruských dělo
střeleb.
Evropa byla překvapena, když prvé objevili skvěle osvědčili
„Jednorožci**, které vynalezl polovici XVIII. Zajišťovali útok dělostřeleckou podporou, pálili
po nepříteli přes hlavy svých vojsk, znamená, prováděli totéž, čeho širším
měřítku používají boje nynější vojska. Jako první zřídil plukovní dělostřelectvo,
dělostřelectvo, něhož vznikly pravidelné vojenské jednotky, neobyčejně
úspěšně používal. století ruský dělostřelec Mar
tynov; zařadil výzbroje Petrův odchovanec Šuvalov.**
S pomocí „Jednorožců** použili ruští dělostřelci prvé historii nové
taktiky, ohromující protivníka.“
Dlužno podotknout, Ivan Hrozný, jenž sám velel při obléhání Kazaně,
byl reorganisátorem dělostřelectva. Pevnost bývala pokládána nedo
bytnou.
Ruské dělostřelectvo dokázalo svou převahu nad dělostřelectvem švédským
v poltavské bitvě.**
Je jistě sotva možné lépe popsat činnost sto padesáti děl při obléhání
Kazaně roku 1552, než jak učinil svého času kronikář: hřmění píšťal, nářek
a kvílení, třesk děl, mocný jako hrom, záblesky silné dělové palby výstřely
a kouř píšťal. Šuvalovští „Jedno-
rožci“, lehká pohyblivá děla, střílela koulemi, kartáči trhavými zápalnými
střelami
