lafetu sloužila těžká
dubová kláda. Děla jejich výroby, dochovaná do
dnešní doby, jsou zdobena relieíy, jež zobrazují rozličné figury celé výjevy. „broky".
Na hlavni tohoto obrovitého děla prostý nápis: „Dělo vyrobil dělolijec
Ondrij Čochov. století bylo Rusku zavedeno lití děl."
Ruští vynálezci předstihli mnoho let, někdy staletí, výtvory cizozem
ských mistrů.
„Dělový král" dlouho procházel síně musea prohlížel skvělou práci ruských
mistrů. Váží 400 pudů. Jeho
hlaveň byla kovaná zpevněná železnými prstenci.hradeb, když bojová „služba", jak tehdy dělostřelectvu říkalo, „ohnivou
střelbou" hájila hlavní město proti vpádu vojsk chána Tochtamyše. Tehdy byl znám jako bohatý průmyslník
a původce mnohých zdokonalení výrobě děl. Tam bylo klínové zařízení,
uzavírající „vývrt" hlavně.
První kanóny, podobně jako dnes lodi, měly každý svůj název jako „Vlk",
„Gamajun", „Jednorožec", „Lev", které pocházejí vyobrazení odlitých na
povrchu děl; děla ,,Bogdan" „Timofej" byla nazvána jmény svých tvůrců,
mistrů zbrojířů. Slevači „Dělového dvora" byli jak
tvůrci dokonalých děl, tak znamenití umělci. Nejzajímavější však tom je, toto dělo nenabíjelo jistím
hlavně, nýbrž zadní částí hlavně, jako děla nynější. Zvonařští mistři,
prvotřídní slevači, jako první osvojili tuto výrobu. Zprvu lili Rusku děla
pouze bronzu, stejně jako celém světě.
Kanón byl určen střelbě malými kameny, zv. historii
ruského dělostřelectva nich následovali „Jakubovi učedníci Vaňa Vasjuk"
a dále dva znamenití mistři Semjon Dubinin Andrej Čochov. Tento závěr umožňoval nabíjet dělo zadní částí
hlavně, jak říkají dělostřelci „zezadu", což jak víme, zvyšuje rychlost střelby děla.
377
.
I další archeologické objevy nám vyprávějí širokém rozmachu, který nastal
ve výrobě děl již prvním století činnosti ruského dělostřelectva. tom nás
přesvědčuje také to, okolí Usťužny Železnopolské, která byla jedním nej
důležitějších kovoprůmyslových středisek Ruska, bylo nalezeno asi třicet děl,
pocházejících XV. Považoval vynálezce
mechanického klínového závěru. století. století. Proslulý „Dělový dvůr" Moskvě,
založený roku 1478 příkaz Ivana III., kde soustřeďovala výroba ruských
děl, byl jednou největších zbrojnic doby.
Na začátku XV.
Mezi prvními dělolijci, jejichž jména známe, byli dva Jakubové.
V osmdesátých letech minulého století navštívil petrohradské Dělostřelecké
museum německý „dělový král" Krupp.
Jaké bylo ruské dělostřelectvo těch dávných dobách? Více než před sto
lety bylo Donu nalezeno starobylé dělo, které pochází XV. Badatelé zjistili, ruští mistři vyráběli tato děla tak,
že svářeli kováním železné pruhy rouru hlaveň, aby byla pevnější, nasa
zovali železné prstence. Překvapivé jsou
jeho rozměry: průměr hlavně devětaosmdesát centimetrů délka přes pět metrů. Čochov roce
1586 odlil známé „Dělo-car", které dnes chová Kremlu.
Toto ruské dělo chová leningradském Dělostřeleckém museu jako jedno
z mála děl uchovaných dávných dob
