Na hlavni tohoto obrovitého děla prostý nápis: „Dělo vyrobil dělolijec
Ondrij Čochov. Slevači „Dělového dvora" byli jak
tvůrci dokonalých děl, tak znamenití umělci. Badatelé zjistili, ruští mistři vyráběli tato děla tak,
že svářeli kováním železné pruhy rouru hlaveň, aby byla pevnější, nasa
zovali železné prstence. Čochov roce
1586 odlil známé „Dělo-car", které dnes chová Kremlu.
Toto ruské dělo chová leningradském Dělostřeleckém museu jako jedno
z mála děl uchovaných dávných dob. tom nás
přesvědčuje také to, okolí Usťužny Železnopolské, která byla jedním nej
důležitějších kovoprůmyslových středisek Ruska, bylo nalezeno asi třicet děl,
pocházejících XV. století bylo Rusku zavedeno lití děl. Tam bylo klínové zařízení,
uzavírající „vývrt" hlavně. století. Nejzajímavější však tom je, toto dělo nenabíjelo jistím
hlavně, nýbrž zadní částí hlavně, jako děla nynější.
V osmdesátých letech minulého století navštívil petrohradské Dělostřelecké
museum německý „dělový král" Krupp. Považoval vynálezce
mechanického klínového závěru.
Mezi prvními dělolijci, jejichž jména známe, byli dva Jakubové. Tento závěr umožňoval nabíjet dělo zadní částí
hlavně, jak říkají dělostřelci „zezadu", což jak víme, zvyšuje rychlost střelby děla.
I další archeologické objevy nám vyprávějí širokém rozmachu, který nastal
ve výrobě děl již prvním století činnosti ruského dělostřelectva. Zprvu lili Rusku děla
pouze bronzu, stejně jako celém světě. Proslulý „Dělový dvůr" Moskvě,
založený roku 1478 příkaz Ivana III. lafetu sloužila těžká
dubová kláda.
„Dělový král" dlouho procházel síně musea prohlížel skvělou práci ruských
mistrů.
Na začátku XV. Děla jejich výroby, dochovaná do
dnešní doby, jsou zdobena relieíy, jež zobrazují rozličné figury celé výjevy. Tehdy byl znám jako bohatý průmyslník
a původce mnohých zdokonalení výrobě děl. Jeho
hlaveň byla kovaná zpevněná železnými prstenci. Váží 400 pudů.hradeb, když bojová „služba", jak tehdy dělostřelectvu říkalo, „ohnivou
střelbou" hájila hlavní město proti vpádu vojsk chána Tochtamyše. „broky".
První kanóny, podobně jako dnes lodi, měly každý svůj název jako „Vlk",
„Gamajun", „Jednorožec", „Lev", které pocházejí vyobrazení odlitých na
povrchu děl; děla ,,Bogdan" „Timofej" byla nazvána jmény svých tvůrců,
mistrů zbrojířů.
Kanón byl určen střelbě malými kameny, zv., kde soustřeďovala výroba ruských
děl, byl jednou největších zbrojnic doby. Zvonařští mistři,
prvotřídní slevači, jako první osvojili tuto výrobu. století."
Ruští vynálezci předstihli mnoho let, někdy staletí, výtvory cizozem
ských mistrů. historii
ruského dělostřelectva nich následovali „Jakubovi učedníci Vaňa Vasjuk"
a dále dva znamenití mistři Semjon Dubinin Andrej Čochov. Překvapivé jsou
jeho rozměry: průměr hlavně devětaosmdesát centimetrů délka přes pět metrů.
Jaké bylo ruské dělostřelectvo těch dávných dobách? Více než před sto
lety bylo Donu nalezeno starobylé dělo, které pochází XV.
377
