Tento závěr umožňoval nabíjet dělo zadní částí
hlavně, jak říkají dělostřelci „zezadu", což jak víme, zvyšuje rychlost střelby děla. Děla jejich výroby, dochovaná do
dnešní doby, jsou zdobena relieíy, jež zobrazují rozličné figury celé výjevy. tom nás
přesvědčuje také to, okolí Usťužny Železnopolské, která byla jedním nej
důležitějších kovoprůmyslových středisek Ruska, bylo nalezeno asi třicet děl,
pocházejících XV.
Na hlavni tohoto obrovitého děla prostý nápis: „Dělo vyrobil dělolijec
Ondrij Čochov.
V osmdesátých letech minulého století navštívil petrohradské Dělostřelecké
museum německý „dělový král" Krupp.
První kanóny, podobně jako dnes lodi, měly každý svůj název jako „Vlk",
„Gamajun", „Jednorožec", „Lev", které pocházejí vyobrazení odlitých na
povrchu děl; děla ,,Bogdan" „Timofej" byla nazvána jmény svých tvůrců,
mistrů zbrojířů. Považoval vynálezce
mechanického klínového závěru. „broky". století bylo Rusku zavedeno lití děl.
„Dělový král" dlouho procházel síně musea prohlížel skvělou práci ruských
mistrů. Proslulý „Dělový dvůr" Moskvě,
založený roku 1478 příkaz Ivana III.
I další archeologické objevy nám vyprávějí širokém rozmachu, který nastal
ve výrobě děl již prvním století činnosti ruského dělostřelectva. historii
ruského dělostřelectva nich následovali „Jakubovi učedníci Vaňa Vasjuk"
a dále dva znamenití mistři Semjon Dubinin Andrej Čochov. Tehdy byl znám jako bohatý průmyslník
a původce mnohých zdokonalení výrobě děl. Zvonařští mistři,
prvotřídní slevači, jako první osvojili tuto výrobu. století.
Jaké bylo ruské dělostřelectvo těch dávných dobách? Více než před sto
lety bylo Donu nalezeno starobylé dělo, které pochází XV. Překvapivé jsou
jeho rozměry: průměr hlavně devětaosmdesát centimetrů délka přes pět metrů.
Na začátku XV. Váží 400 pudů. Tam bylo klínové zařízení,
uzavírající „vývrt" hlavně. století., kde soustřeďovala výroba ruských
děl, byl jednou největších zbrojnic doby.
Mezi prvními dělolijci, jejichž jména známe, byli dva Jakubové.
Kanón byl určen střelbě malými kameny, zv. Jeho
hlaveň byla kovaná zpevněná železnými prstenci. Badatelé zjistili, ruští mistři vyráběli tato děla tak,
že svářeli kováním železné pruhy rouru hlaveň, aby byla pevnější, nasa
zovali železné prstence. lafetu sloužila těžká
dubová kláda. Slevači „Dělového dvora" byli jak
tvůrci dokonalých děl, tak znamenití umělci. Zprvu lili Rusku děla
pouze bronzu, stejně jako celém světě.hradeb, když bojová „služba", jak tehdy dělostřelectvu říkalo, „ohnivou
střelbou" hájila hlavní město proti vpádu vojsk chána Tochtamyše. Nejzajímavější však tom je, toto dělo nenabíjelo jistím
hlavně, nýbrž zadní částí hlavně, jako děla nynější."
Ruští vynálezci předstihli mnoho let, někdy staletí, výtvory cizozem
ských mistrů. Čochov roce
1586 odlil známé „Dělo-car", které dnes chová Kremlu.
Toto ruské dělo chová leningradském Dělostřeleckém museu jako jedno
z mála děl uchovaných dávných dob.
377
