Nelze však pochybovat, možno
toho dosáhnout; všechny vědecké zkušenosti svědčí pro to. jen otázka času. Bylo obzvlášť obtížné postavit takovou raketu. „Je nutno přiznat," psal, „že nesnáze při dosažení kosmických rych
lostí při letu nad atmosféru jsou nezměrné.
O celá desetiletí předstihl práce západoevropských amerických učenců. byla
první práce toto thema hranicemi. dvacet let geniálních pracích ruského
učence vyšla Německu kniha Obertova kosmonautice. Učenec naznačil také způsoby,
jak dodávat palivo motoru jak motor chladit.
Ciolkovskij však šel dále odvážně představoval další postup, zkoumal
způsoby podmínky startu meziplanetové lodi podmínky života člověka mezi-
planetové raketě."
Veliký ruský učenec dobře viděl obtíže, stavějící cesty, ale věřil, že
je překoná. více, navrhl přístroje pro výcvik budoucích meziplane-
tových cestovatelů: jednak velký odstředivý stroj, jímž uměle vytvořilo
zrychlení zemské tíže, jednak padací komoru, umožňující přivykat stavu, kdy
věci nemají váhu.ného motoru dnešní době rozsáhle používá.
Když Ciolkovskij pracoval konstrukci rakety, psal tom, jak řídit
v letu při přistání zemi.
Teprve devět let Ciolkovském podal učenec Esnault-Pelterie schůzi
Astronomické společnosti referát možnosti meziplanetárních letů.
Učenec pojal myšlenku „mnohostupňové rakety", sestavené několika
raket, působících jedna druhé odpadávajících postupně spotřebování
pohonné látky.
Projekty, které Ciolkovskij předložil skoro před půlstoletím, byly tak před
vídavé, teprve nyní chápeme všechnu hloubku učencových myšlenek."
Tehdy byla pro raketové motory nejvhodnější kapalná pohonná látka. Vývoj
celé moderní vědy vesmírných letech (kosmonautiky) ubírá cestě, na
značené ruským geniem. Ale
raketa zásobou takové pohonné látky byla podle učencových výpočtů nutně
vážila mnoho set tun.
Ale učenec našel východisko.
Stanice, vytvořená jednotlivých částí raket, vypuštěných Země otáčejících
se kolem rychlostí asi osmi kilometrů vteřinu, stala ovšem trvalou
družicí naší planety sloužila jako „přestupní stanice" pro příští meziplane
tové cesty. této zprávě pominul mlčením zname
nitou práci Ciolkovského, vydanou roku 1903.
373
.
Ciolkovskij vyslovil nakonec myšlenku vybudovat mimozemskou stanici. Teprve roku 1919 „Zprávách
Smithsonova ústavu" bylo uveřejněno pojednání Američana Goddarda „Způsob
jak dosáhnout největších výšek".
Když ruský učenec přečetl Obertovu knihu, napsal:
„U Oberta mnoho shodného mým spisem ,Mimo zemi': skafandry,
stupňová raketa, připoutání lidí předmětů řetízcích, černé nebe, nemihota-
jící hvězdy, zrcadlení světovém prostoru, světelná signalisace, základna mimo
Zemi, cesta této základny dále, objíždění Měsíce; dokonce váha rakety lidmi
tři sta tun stejná jako mne, rovněž studium Měsíce Země mnoho jiného. Taková řada raket nutná tomu, aby poslední nich dosáhla
rychlosti, jež nezbytná pro let meziplanetovém prostoru
