ného motoru dnešní době rozsáhle používá.
Učenec pojal myšlenku „mnohostupňové rakety", sestavené několika
raket, působících jedna druhé odpadávajících postupně spotřebování
pohonné látky.
Když ruský učenec přečetl Obertovu knihu, napsal:
„U Oberta mnoho shodného mým spisem ,Mimo zemi': skafandry,
stupňová raketa, připoutání lidí předmětů řetízcích, černé nebe, nemihota-
jící hvězdy, zrcadlení světovém prostoru, světelná signalisace, základna mimo
Zemi, cesta této základny dále, objíždění Měsíce; dokonce váha rakety lidmi
tři sta tun stejná jako mne, rovněž studium Měsíce Země mnoho jiného. více, navrhl přístroje pro výcvik budoucích meziplane-
tových cestovatelů: jednak velký odstředivý stroj, jímž uměle vytvořilo
zrychlení zemské tíže, jednak padací komoru, umožňující přivykat stavu, kdy
věci nemají váhu. „Je nutno přiznat," psal, „že nesnáze při dosažení kosmických rych
lostí při letu nad atmosféru jsou nezměrné. Teprve roku 1919 „Zprávách
Smithsonova ústavu" bylo uveřejněno pojednání Američana Goddarda „Způsob
jak dosáhnout největších výšek". Bylo obzvlášť obtížné postavit takovou raketu.
Teprve devět let Ciolkovském podal učenec Esnault-Pelterie schůzi
Astronomické společnosti referát možnosti meziplanetárních letů. Nelze však pochybovat, možno
toho dosáhnout; všechny vědecké zkušenosti svědčí pro to.
Ciolkovskij vyslovil nakonec myšlenku vybudovat mimozemskou stanici. dvacet let geniálních pracích ruského
učence vyšla Německu kniha Obertova kosmonautice. jen otázka času.
Stanice, vytvořená jednotlivých částí raket, vypuštěných Země otáčejících
se kolem rychlostí asi osmi kilometrů vteřinu, stala ovšem trvalou
družicí naší planety sloužila jako „přestupní stanice" pro příští meziplane
tové cesty.
Ciolkovskij však šel dále odvážně představoval další postup, zkoumal
způsoby podmínky startu meziplanetové lodi podmínky života člověka mezi-
planetové raketě. Taková řada raket nutná tomu, aby poslední nich dosáhla
rychlosti, jež nezbytná pro let meziplanetovém prostoru."
Veliký ruský učenec dobře viděl obtíže, stavějící cesty, ale věřil, že
je překoná."
Tehdy byla pro raketové motory nejvhodnější kapalná pohonná látka.
O celá desetiletí předstihl práce západoevropských amerických učenců. byla
první práce toto thema hranicemi. Vývoj
celé moderní vědy vesmírných letech (kosmonautiky) ubírá cestě, na
značené ruským geniem.
373
. této zprávě pominul mlčením zname
nitou práci Ciolkovského, vydanou roku 1903. Učenec naznačil také způsoby,
jak dodávat palivo motoru jak motor chladit. Ale
raketa zásobou takové pohonné látky byla podle učencových výpočtů nutně
vážila mnoho set tun.
Když Ciolkovskij pracoval konstrukci rakety, psal tom, jak řídit
v letu při přistání zemi.
Ale učenec našel východisko.
Projekty, které Ciolkovskij předložil skoro před půlstoletím, byly tak před
vídavé, teprve nyní chápeme všechnu hloubku učencových myšlenek
