Ciolkovskij však šel dále odvážně představoval další postup, zkoumal
způsoby podmínky startu meziplanetové lodi podmínky života člověka mezi-
planetové raketě. Ale
raketa zásobou takové pohonné látky byla podle učencových výpočtů nutně
vážila mnoho set tun.
Ciolkovskij vyslovil nakonec myšlenku vybudovat mimozemskou stanici.
O celá desetiletí předstihl práce západoevropských amerických učenců.
Ale učenec našel východisko. Nelze však pochybovat, možno
toho dosáhnout; všechny vědecké zkušenosti svědčí pro to. Vývoj
celé moderní vědy vesmírných letech (kosmonautiky) ubírá cestě, na
značené ruským geniem.
Teprve devět let Ciolkovském podal učenec Esnault-Pelterie schůzi
Astronomické společnosti referát možnosti meziplanetárních letů.
Když Ciolkovskij pracoval konstrukci rakety, psal tom, jak řídit
v letu při přistání zemi. Bylo obzvlášť obtížné postavit takovou raketu.
Stanice, vytvořená jednotlivých částí raket, vypuštěných Země otáčejících
se kolem rychlostí asi osmi kilometrů vteřinu, stala ovšem trvalou
družicí naší planety sloužila jako „přestupní stanice" pro příští meziplane
tové cesty. dvacet let geniálních pracích ruského
učence vyšla Německu kniha Obertova kosmonautice."
Veliký ruský učenec dobře viděl obtíže, stavějící cesty, ale věřil, že
je překoná.
Učenec pojal myšlenku „mnohostupňové rakety", sestavené několika
raket, působících jedna druhé odpadávajících postupně spotřebování
pohonné látky."
Tehdy byla pro raketové motory nejvhodnější kapalná pohonná látka. této zprávě pominul mlčením zname
nitou práci Ciolkovského, vydanou roku 1903. „Je nutno přiznat," psal, „že nesnáze při dosažení kosmických rych
lostí při letu nad atmosféru jsou nezměrné. byla
první práce toto thema hranicemi.
Projekty, které Ciolkovskij předložil skoro před půlstoletím, byly tak před
vídavé, teprve nyní chápeme všechnu hloubku učencových myšlenek.ného motoru dnešní době rozsáhle používá. Taková řada raket nutná tomu, aby poslední nich dosáhla
rychlosti, jež nezbytná pro let meziplanetovém prostoru. více, navrhl přístroje pro výcvik budoucích meziplane-
tových cestovatelů: jednak velký odstředivý stroj, jímž uměle vytvořilo
zrychlení zemské tíže, jednak padací komoru, umožňující přivykat stavu, kdy
věci nemají váhu. jen otázka času.
Když ruský učenec přečetl Obertovu knihu, napsal:
„U Oberta mnoho shodného mým spisem ,Mimo zemi': skafandry,
stupňová raketa, připoutání lidí předmětů řetízcích, černé nebe, nemihota-
jící hvězdy, zrcadlení světovém prostoru, světelná signalisace, základna mimo
Zemi, cesta této základny dále, objíždění Měsíce; dokonce váha rakety lidmi
tři sta tun stejná jako mne, rovněž studium Měsíce Země mnoho jiného. Učenec naznačil také způsoby,
jak dodávat palivo motoru jak motor chladit. Teprve roku 1919 „Zprávách
Smithsonova ústavu" bylo uveřejněno pojednání Američana Goddarda „Způsob
jak dosáhnout největších výšek".
373
