Podívejme se, jak se
v jedné písemnosti počátku minulélo století popisuje tento zajímavý vynález
Moskvana Ivana Kulagina: „Jauzské papírny dělník Ivánek Kulagin vymyslil
saně plachtou, těch saní jsou dvě křídla jezdit mohou bez koní.První saně-samokluzy byly sestrojeny teprve sto let. Proto zá
kladem dobrého chodu aerosaní jsou nejlehčí lyže.“ shodě tehdejší úrovní roz
voje techniky mohl Kulagin využít pro samohybné saně jen síly větru. tomto období
stavěli aerosaně Moskvě Želtuchov Meller, Petrohradě Lebeděv, Ufě
Veděnějev, Kyjevě skupina studentů kyjevské university.
Moderní aerosaně, vybavené mohutnými leteckými motory, jedou rychlostí
až sedmdesát kilometrů hodinu mají pohodlné vytopené kabiny.
Na neschůdném sněhu aerosaních přivážela nejkratší cestou léčiva
a odváželi ranění.
Inženýr Kuzin uvážil tuto okolnost sestrojil roku 1912 aerosaně zname
nitými jízdními vlastnostmi.
První aerosaně vrtulí sestrojila Rusku skupina inženýrů nadšenců
roku 1910.
Byla vypracována dokonalá konstrukce aerosaní.
P Í
Roku 1753 vyhlásila pařížská Akademie věd soutěž konstrukci lodi,
která nebyla poháněna silou větru, nýbrž nějakou jinou mechanickou silou. lehkou konstrukci saní byl postaven zvlášť lehký
letecký motor vrtulí.
348
.
Jeho autorem byl znamenitý učenec, člen petrohradské Akademie věd
Daniel Bernoulli.
Po Veliké říjnové socialistické revoluci konstrukcí stavbou aerosaní
začaly zabývat největší vědecké ústavy Sovětském svazu CAGI NÁMI. Saně skládaly páru lyží, připevněných lehkému rámu.
Mezi četnými projekty, které Akademie došly, zasluhoval zvláštní pozor
nosti návrh poslaný Ruska.
Téže síly využili pro dopravu ledě obyvatelé severních krajů Ruska —
pomořané.
Už rok potom, února 1911, vykonala Ruská automobilní společnost
první zkoušky pořádala závody aerosaní několika konstruktérů. Projížděl
se nich prázdných prostranstvích noci.
V době Veliké vlastenecké války měla sovětská vojska zvláštní aerosaňové
jednotky, které konaly frontě sanitní službu. Aerosaně převážely pět cestujících dosahovaly veliké
rychlosti.
Tyto lehké saně, vypočtené jednoho člověka, jely rychlostí deset patnáct
kilometrů hodinu. tomto
rámu byl umístěn jednoválcový motor, spojený řemenovým převodem vrtulí. Jejich lehké saně volně jezdily ledu řek moře plachtami. Ruský akademik navrhoval opatřit lod bocích dvěma lopat
kovými koly, způsob těch, která jsou teď lodích říčních. Saně byly vyzkoušeny
v mnoha soutěžích stálých aerosaňových linkách drsném podnebí Arktidy.
Úspěchy byly tak zřejmé, první světové válce používala těchto
aerosaní zimě ruská armáda jako spojovacího prostředku.
Čím těžší byly saně, tím větší tření musily zdolávat při pohybu
