Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 342 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
„Samohybná koljaska" Šamšurenkovova „samohybka" Kulibinova to byly první samohybné povozy, byl první krok techniky automobilu! Tím však nejsou vyčerpány všechny zásluhy ruských vynálezců dopravě.hybky“. Projekt „rychlochodu" byl vypracován nejmenších podrobností. Když Jefim Miron Čerepanovovi začali stavět svou lokomotivu, zúčastnil činně Ammos Čerepanov dvanáct let mladší než Miron) jejich práce. Aby zmenšil tření, Kulibin prvé použil své samohybky důmyslně konstruovaných kluzných ložisek, jež se podobala ložiskům moderních strojů. právě tenkrát asi něm vznikla myšlenka postavit parní vůz jiného typu, který nepotřebuje kolejové dráhy. Byl spojen hnacími pedály; na rovné cestě roztáčel při stoupání, době pro lidský,,motor" obtížné, dodával nashromážděnou energii kolům kočáru. Velmi zajímavá zpráva jednom prvních ruských automobilů, jimž se tehdy říkalo „rychlochody". Řekli své slovo tehdy, když nastala doba učinit další krok, totiž vybavit mecha­ nická vozidla také mechanickým pohonem. Jankevičův „rychlochod" měl urazit třicet verst hodinu. Pama­ tovalo příklad 'vytápění oddělení pro cestující soustavou trubek s horkou parou. Šťastnější byl osud „parního slona", vynálezu uralského technika Ammose Čerepanova, synovce znamenitého stavitele lokomotiv Jefima Čerepanova. Vynálezci velmi odvážně vyřešili konstrukci parního kotle. příklad, aby kočár jel rovnoměrně snadno překonával nerovnosti cesty, opatřil jej vynálezce důkladným setrvačníkem, který byl pod sedadlem. Svérázné bylo zařízení brzdicí: případě potřeby kola spojila spirálovými pružinami; zkroucením pružin ztrácelo vozidlo rychlost. zajímavé, Stephensonova lokomotiva „Raketa", postavená téže době Anglii, měla kotel pětadvaceti žárovými trubkami. Ammos Cerepanov učil vyjské škole, kde získal základní znalosti techniky. Ale tomuto znamenitému projektu nebylo souzeno uskutečnit. Projekt vypracoval roku 1830 dělostřelecký zbrojíř mistr Jankevič společně svými dvěma pomocníky mechaniky. První pokusy ruských vynálezců, směřující tomu, aby pro pohyb vozu nepoužívalo svalové síly, nýbrž parního pohonu, byly vykonány počátku minulého století. „Zavedení a upotřebení suchocestného letního zimního parního vozu může bezpochyby přinést státu velký užitek rychlou dodávkou všech zpráv nezbytných potřeb do všech míst, stejně také spojením všemi městy," psali mechanikové své patentní přihlášce. Ještě méně žárových trubek měl kotel amerického konstruktéra Coopera, který pracoval téže době jako Jankevič. Hrabě Karel Toll, který byl čele správy komunikací, francouzští poradci Destrěme Barin nechtěli pochopit význam ruského „rychlochodu" projekt pohřbili. Kotel měl mít sto žárových trubek, což bylo napomáhalo nejúčinnějšímu využití tepelné energie, a kotel mohl svou dokonalostí srovnávat kotlem lokomotivě ruských vy­ nálezců Čerepanovových. 337 . Tento setrvačník sloužil jako zásobník energie